Moderní člověk měl podle nejnovějších poznatků genealogů pravděpodobně mladšího „bratrance“ představujícího třetí, doposud neznámou větev vývoje hominidů.
Tým výzkumníků z Anderson Cancer Center v Texasu a z University of Utah sestavil průlomový matematicko-statistický model, díky kterému odhalili nesrovnalosti v systému přenosu genetické informace napříč populacemi tichomořských ostrovů Melanésie a zbytku světa.
Takzvaná chybějící informace by mohla znamenat dřívější „vmísení“ genetického kódu dalšího, doposud neidentifikovaného druhu člověka. Stávající členění rozlišuje předvěkou formu člověka moderního typu, člověka neandertálského a denisovského. Části jejich DNA se nacházejí v té naší dodnes, vědci si však všimli, že zásadní roli může hrát to, jaký mají podíl.
Například Evropané nemají denisovské fragmenty DNA a u Asijců je jejich podíl velmi nízký, naopak převažují fragmenty neandertálců. Stejně tak tomu bylo i u Melanésanů, kdy denisovská DNA činila jen 1,1procentní podíl oproti „standardu“ neevropských a neasijských populací ve výši tří až šesti procent. Neandertálská DNA u nich však rovněž tvořila velmi malý, jen 2,7procentní podíl.
Výzkumníci tvrdí, že takto nízké zastoupení fragmentů DNA by mohly být zapříčiněno smísením s jiným, záhadným druhem hominida, který obýval tamní prostředí a jehož specifické znaky se zatím archeologům nepodařilo identifikovat.
Vědci si ke studii vybrali Melanésany kvůli jejich nestandardnímu vzhledu: jako Afričané mají velmi tmavou pleť, souběžně s tím má však více než čtvrtina tamní populace blonďaté vlasy. Výzkumníci uznali, že pro potvrzení další vývojové větve toho budou muset udělat ještě mnohem víc, nejlépe pak nalézt kosterní pozůstatky hominida s doposud neznámou DNA.
