Vědci zjistili, že lze snadněji odhalit alzheimera

Na levé straně výřez mozku nemocného s Alzheimerem, napravo výřez ze zdravého mozku.

Na levé straně výřez mozku nemocného s Alzheimerem, napravo výřez ze zdravého mozku. Zdroj: profimedia.cz

Alzheimerova choroba nemusí začít v mozku. Je tedy naděje objevit ji dříve, než začne škodit. Ilustrační foto.
Neuron pacienta s Alzheimerovou chorobou.
Farmaceutická firma Biogen chce prodávat lék na Alzheimerovu chorobu už příští rok.
Francie představila projekt vesnice pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou.
Scan mozku  pacienta s Alzheimerovou chorobou.
6
Fotogalerie

Jednoduchý krevní test by se v budoucnu mohl stát rychlou, levnou a spolehlivou metodou pro diagnostikování pacientů trpících potížemi s pamětí. Především by mohli být včasněji podchyceni pacienti s Alzheimerovou chorobou. Lékaři z Kalifornské univerzity v San Francisku totiž identifikovali protein zvaný pTau181, jehož vyšší přítomnost v krvi chorobu odhaluje.

Sloučenina se v mozku a krvi pacientů s alzheimerem vyskytuje mnohem častěji než u pacientů s jinými neurologickými potížemi. „Lidé s Alzheimerovou chorobou vykazují 3,5násobně vyšší četnost výskytu tohoto proteinu v krvi,“ uvádí studie publikovaná v časopisu Nature Medicine.

Vědci v dokumentu zdůrazňují, že normativní hodnoty pTau181, které vykazovala kontrolní skupina zdravých jedinců, jsou totožné s těmi, které byly zjištěny například u pacientů s frontotemporální demencí FTD. Ta je druhým nejčastějším degenerativním onemocněním mozku a bývá také nejčastěji mylně diagnostikována jako Alzheimerova choroba.

Význam přesného diagnostického nástroje může být v tomto ohledu nedozírný. „Může to změnit celý systém detekce choroby. Již v prvním kontaktu s pacientem jej lékař bude moci nasměrovat na specializovaná léčebná centra, zapsat jej do klinických testů léků či terapií,“ vypočítává jeden z autorů studie Adam Boxer. Vše podle něj závisí na tom, zda a jak rychle bude užití testu schváleno k nasazení v praxi.

Nynější metody detekce alzheimera jsou poměrně složité, invazivní a drahé. Obnášejí například nákladné a ne vždy dostupné měření obsahu některých látek v mozku pomocí pozitronové emisní tomografie. Používá se i lumbální punkce, která je náročná na vyškolený personál a nejde ji aplikovat v širším měřítku.