Viry v těle se snáze reaktivují v mikrogravitaci. Mohl by to být problém pro delší vesmírné mise

Různé druhy herpesvirů nasnímané elektornovým mikroskopem

Různé druhy herpesvirů nasnímané elektornovým mikroskopem Zdroj: CDC/ E. L. Palmer, Public domain

Viry v těle se snáze reaktivují v mikrogravitaci. Mohl by to být problém pro delší vesmírné mise
Viry v těle se snáze reaktivují v mikrogravitaci. Mohl by to být problém pro delší vesmírné mise
Viry v těle se snáze reaktivují v mikrogravitaci. Mohl by to být problém pro delší vesmírné mise
4
Fotogalerie

Vědci z NASA, kteří se specializují na mikrobiologii, zveřejnili novou studii, která se zaměřila na bližší zkoumání některých virů v mikrogravitaci, tedy v prostředí které vládne třeba i na ISS.

Vědci zkoumali chování virů v lidském těle v průběhu času u téměř stovky astronautů. Výsledky jsou poměrně závažné a ukazují, že vesmírné lety s lidskou posádkou nebudou jednoduché a budou se muset řešit i problémy, které se původně neočekávaly.

Herpetické viry tiše vyčkávají

Hepretické viry se vyznačují speciální vlastností a tou je dlouhodobé přetrvávání v organismu. I po odeznění infekce, jsou stále připravené „zaútočit“. Vyčkávají na chvíli, kdy dochází k oslabení imunitního systému nebo nastane stresový okamžik, na který tělo reaguje příslušnými chemickými látkami.

Bohužel to jsou přesně dvě věci, které u člověka nastávají při pobytu ve vesmíru, respektive v mikrogravitaci. Člověku se v tomto prostředí zvyšuje uvolňování stresových hormonů (adrenalin, kortizol a další), které způsobují potlačování imunitního systému. Přesně na takovou chvíli herpesviry čekají a začínají ožívat a útočit na „dobré“ lidské buňky neuvěřitelnou rychlostí.

Čím déle ve vesmíru, tím hůře

Vědci zkoumali chování, respektive nárůst herpesvirů v moči a ve slinách u 89 astronautů, přičemž byly zjištěno celkem 4 herpesviry z 8 známých (HSV, VZV, CMV, EBV).

Hlavní rozdíl v aktivaci a rychlosti kopírování herpesviru v těle byl v době, kterou astronauti trávili v mikrogravitaci. U kratších letů byly herpesviry v moči nalezeny u 53 % astronautů a u delších letů pak u 61 % astronautů. Problémem rovněž je, že tento stav přetrval i potom, co už byly astronauti na Zemi a to klidně i dva měsíce poté.

Vzhledem k tomu, že astronauti tráví na ISS obvykle půlroční období a při delších pak klidně i přes rok, jedná se o značný problém pro budoucí lety do vesmíru.

S herpesvirem na Mars

Zatím neexistuje řešení, jak tento problém řešit. Existuje vakcína pouze proti jednomu typu herpesviru (VZV) a u ostatních výzkum z pohledu vakcín nevypadá příliš nadějně.

Vědci se tak nejspíše budou muset zaměřit na výzkum oblasti samotného potlačování problému s reaktivací virů a také oslabováním imunitního systému. Cesta k Marsu je dlouhá a stejně tak případný pobyt ve snížené gravitaci na povrchu. Totéž platí ale i pro budoucí základnu na Měsíci, kterou by měli obývat lidé. Je vidět, že z oblasti biologie člověka a představy dlouhých vesmírných letů máme ještě co zkoumat.

Článek vyšel na serveru VTM >>>