Vy jste velkým zastáncem šetření s vodou. Celý život?
Ne, mně dřív udržitelnost nic neříkala. Dělal jsem přirozené společenské minimum jako recyklování odpadu a podobně. Ale vadilo mi, když si lidé čistili zuby při tekoucí vodě. Přel jsem se s přítelkyní, dnes manželkou, že při mytí vlasů se voda může vypnout. Nakonec jsem to vyhrál. Připadal jsem si divně, ale věděl jsem, že je to pro dobrou věc. Přirozeně jsem šetřil, protože mi bylo líto vodou plýtvat. Pak jsem viděl čísla z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, že za padesát let bude z Labe v suchém létě v podstatě potok. Že s vodou budeme mít problém.
Proč je voda tématem CSR v českém Heinekenu?
Zpočátku jsem měl CSR za korporátní řeči. Pak jsem zjistil, jak úžasný princip to je a jak mnohé firmy jsou v Česku strašlivě pozadu. Typické je, že management firmy vyrazí natírat plot nemocnice, ale to se CSR nemá nic společného je to charita křížená s PR. Přidaná hodnota toho, že špičkový manažer půjde natírat plot, je nula. Kdyby spíš například finanční ředitel zašel do neziskovky a poradil jim, jak spravovat finance, určitě by udělal větší službu. Holandské firmy, a tedy i Heineken, jsou v tom dál. Udržitelnost musí jít ruku v ruce s reálným byznysem a navzájem se podporovat. Voda je reálný problém a pivo je z 95 procent voda, proto je pro Heineken důležitým tématem.
Ucítili jste při vaření piva nedostatek vody?
Řešili jsme to na Žatecku, což je jedna z nejsušších oblastí v Česku. Pivovar Krušovice se dostává v riziku sucha, podle našich interních hodnocení, na úroveň afrických pivovarů. A to vodou skutečně šetříme. V průměru v pivovarech vyrábíme litr piva za 3,3 litru vody. 2,5 litru je technologické minimum, pod to se jít v podstatě nedá, i když vodu maximálně recyklujeme.
Jak jste tedy došel k neziskovce?
Znám se s lidmi z ČHMÚ a Výzkumného ústavu vodohospodářského. Nadhodil jsem před nimi, že na to, jak je pro život klíčová, má voda velmi špatné PR. A tak vznikla platforma Voda základ života. Jsem profesí marketér a komunikátor, takže jde hlavně o komunikační platformu, která téma vody zpopularizuje. Cílem je nejen webový portál, ale především rozjet to na sociálních sítích, Facebooku, Instagramu, Youtube. Chceme dát k dispozici nejen hard data, takže třeba vodáci tam najdou, které řeky jsou splavné. V tuto chvíli jsme na úplném začátku, i web je ve velmi základní verzi. Během roku ho budeme doplňovat.
Také generujeme společenská témata. Začneme právě s tématem, jak je to u nás se suchem. Rád bych, aby se každé dva měsíce popularizovalo jedno téma vody, které se pak objeví i v médiích.
Co vnímáte jako český problém s vodou?
Od nás všechna voda odteče pryč. Jsme uprostřed rozvodí a máme málo přirozených záchytných systémů. S vodou odtekla i úrodná půda. Odborníci si dělají legraci, že třetina naší ornice už je v Hamburku. Spoustu let jsme narovnávali koryta a vysoušeli mokřady.
Ale můžeme všichni ovlivnit své chování, jak myjeme nádobí, jak se myjeme, jak s vodou nakládáme doma nebo na zahradě. Nejefektivnější mytí nádobí je v myčce, dobré jsou také hlavice na kohoutku, které rozstřikují a perlí vodu, takže jí proteče méně. Lidé ale o problému s pitnou vodou musí vědět a to je právě největší výzva. Je pro nás uzavřená v kohoutcích a tekla, i když vloni v létě bylo sucho a vedro. Většině populace připadá, že je to neomezený zdroj. Přesto bychom se s ní měli naučit šetřit.
Každá země řeší problém s vodou po svém. Měli jsme na březnové konferenci velvyslance z Izraele Garyho Korena. Izrael je postavený na geniálním vodním hospodářství. Jen díky tomu je zelený, jinak by tam byla poušť. Tam například lidé berou jako společenskou normu zvládnout sprchu za pět minut. Doufám, že se jednou posuneme na stejnou úroveň společenského vnímání vody. Vzorem je pro mě změna chování naší české populace směrem k recyklaci, která se stala společenským standardem.
