Sedmašedesátiletý Leopold Fojcik z Petrovic u Karviné právě vytrhával dřevěné podlahy domu, které pokroutila velká květnová povodeň, když se Petrůvka opět vlila do jeho zahrady. Znovu si vzala celou úrodu a ohrožovala napůl opravený dům.
„Už mě to nebaví. Ještě jsme se ani pořádně nevzpamatovali z minulých povodní, a je to tady zase. Když se voda přihnala, stihl jsem jenom posbírat pár rajčat a papriky, i když ještě nebyly úplně zralé, chtěl jsem zachránit alespoň něco,“ vypráví Fojcik.
Také obyvatelé části Petrovic zvané Pustky chodili nervózně sledovat hladinu říčky Petrůvky. „Kvůli povodním jsem si musel vybrat většinu dovolené. Ty květnové mě stály sedm dní, tato jen den,“ stěžuje si Petr Novák.
Obyvatelé Petrovic jsou pod vodou i třikrát do roka. Pomoci by jim měla protipovodňová hráz. Její stavba má ale spoustu otazníků. „Mluví se o tom už léta, ale pořád se nic neděje,“ říká Novák.
Když se lidem v Petrovicích na začátku září letos potřetí objevila na zápraží voda, vrátil se jim do očí strach. Dvakrát už uklízeli, dvakrát začínali s opravami.
Každou chvíli proto chodili na začátku září kontrolovat hladinu Petrůvky a čekali, jestli se voda znovu dostane do jejich domovů. Když Leopold Fojcik viděl, jak voda na jeho pozemku letos už potřetí stoupá výš a výš, musel jednat. Rozhodl se rychle odvézt svou devadesátiletou matku k bratrovi do sousední Karviné.
„Kdyby se dostala voda do domu, maminka by schody na půdu už nevyšla, takže jsem sedl do auta a odvezl ji k bratrovi. Kdykoliv mohla hladina vody ještě stoupnout a už bych projet nemohl,“ popisuje obavy Fojcik. Před třemi měsíci se voda dostala třicet centimetrů nad podlahu. Tehdy mu hasiči pomáhali vynést nábytek do patra. Stihli to. Také v září byli připraveni mu pomoci.
„Byli u mě a domluvili jsme se, že kdybych potřeboval pomoc s nábytkem nebo s pytli s pískem, přijedou. S našimi hasiči je spolupráce perfektní,“ chválí Fojcik, který u hasičů také kdysi sloužil. V důchodu se věnuje především zahradě. Letošní úrodu ale potřetí vzala voda. „Mám velkou zahradu a je mi líto ji nevyužít. Proto každý rok zaseju, i když vím, že může přijít voda a úrodu zničit. Je to buď, anebo. Letos byla ale voda krutá. Přišla třikrát,“ líčí Fojcik.
Lidé, kteří v Petrovicích staví, musí počítat s tím, že oblast je často pod vodou. „Když před patnácti lety sousedé stavěli dům, zvedli jeho základy, protože počítali s tím, že přijde povodeň,“ popisuje Fojcik.
Přesto si zvyknout nejde. I tentokrát lidé z Petrovic nervózně sledovali hladinu řeky a zprávy v televizi nebo rádiu. „Je to hrůza. V květnu jsem z domu vyhodil dva plné kontejnery věcí, které zničila povodeň. Stálo mě to tak půl milionu a několik dní dovolené,“ vypráví Josef Nieslanik.
Také on se z květnových povodní poučil a hned jak na přelomu prázdnin začala voda opět stoupat, běžel do sklepa. „Pozvedal jsem na stoly všechny stroje, které tu mám. Loni se mi to nepodařilo,“ říká Nieslanik.
Slibovaná hráz? Stavba století
Petrovičtí už dlouho čekají, až budou mít protipovodňovou hráz. Ta by lidi před rozvodněnou Petrůvkou ochránila. Zeď ale stále v povodňové oblasti chybí. „Je to stavba století. Pořád se o ní mluví, jak prý se nám pak uleví. A zeď pořád nikde. Jen na plotě u řeky visí pár nákresů,“ vypráví Petr Novák.
Ostatní se k němu přidávají. „Už aby to bylo. Mostek přes Petrůvku je příliš úzký a voda se u něj hned vyleje. Dokonce je níž než okolní silnice, a tak to voda bere kolem přes zahrady místních. Sousedé v Polsku už zábrany mají. O to víc nás to smete tady,“ zlobí se Fojcik.
Jeden z protipovodňových valů, na který místní tolik čekají, by měl být hotový už do konce tohoto roku. „Měl by vést podél Petrůvky v Prstné. Měl zabránit desetileté vodě. Podle mých informací je stavební povolení hotové, takže se snad opravdu dočkáme. Druhý val by měl vyrůst v Závadě. Tam je ale projekt v začátcích. V tuhle chvíli nikdo neví, jestli taková opatření pro ochranu před povodní stačí,“ informuje starosta Petrovic Petr Trojek.
Lidé si přejí, aby se slova starosty naplnila. „Není příjemné být několikrát po sobě vytopený, ale přesto se odtud stěhovat nechci. Narodil jsem se tady a až na tuhle „maličkost“ s vodou je to báječné místo,“ líčí Fojcik, který se vodě snaží přizpůsobit. Pořídil si sanační omítky, které by měly dům před vodou ochránit. „Nevím, co jiného mám dělat. Asi jen čekat, kdy se voda přivalí zase,“ říká Fojcik.
