Vyléčí zlomenou packu i bolavé nervy | E15.cz

Vyléčí zlomenou packu i bolavé nervy

Klára Koubová

Veterinář Jan Bicek z Písku myslí na své zvířecí pacienty i na to, co při jejich léčbě mohl udělat jinak. Relaxuje při sportu. Navzdory hendikepu.

V jeho ordinaci se střídají hlavně psi a kočky, ošetřuje ale i pumu. Sedmička představuje v seriálu Generace 77 dalšího úspěšného třiatřicátníka. Zvěrolékař Jan Bicek působí na klinice na Mírovém náměstí, jejímž je spolumajitelem.

Je vám třiatřicet. Vnímáte Kristova léta jako nějaký životní předěl?

Ne, cítím se pořád mladě. Za důležité považuji momenty jako konec školy, kdy jsem se musel postarat sám o sebe. Nebo amputaci nohy před pěti lety. Měl jsem vzácný tumor holenní kosti a v tom místě jsem si kost zlomil. Byla to patologická zlomenina, v nemocnici na to nepřišli, až to dosáhlo takové šíře, že už nebyla jiná možnost než amputace.

Jak jste to přijal?

Když jsem se to dozvěděl, nebylo to až tak zdrcující. Horší bylo, když se mi potom objevily metastáze v tříselných uzlinách. Myslel jsem si, že amputací to končí a budu mít normální život. Nemoc se ale bohužel vrátila.

Změnila vám nemoc nějak životní hodnoty?

Nijak jsem ze svých hodnot neustoupil, ale ani jsem žádné nové nezískal. Zdraví si vážím stejně jako předtím, svůj životní styl jsem po nemoci nijak nezměnil. Otázka „Proč zrovna já“ mě vůbec netrápí. Věnuju se medicíně a tak vím, že zdravotní problémy si nevybírají, je to osud.

Předcvičujete spinning. Věnujete se i jiným sportům?

V Harmony klubu předcvičuju pravidelně. Věnuju se ale hlavně silniční cyklistice, v zimě běžkám. Jezdím jihočeskou silniční ligu nebo různé maratony, jako třeba Krále Šumavy.

Kdy jste se rozhodl pro to být veterinářem?

Od mala jsem jasno neměl, ale během gymnázia jsem se rozhodl. Táta je taky veterinář, znal jsem jeho praxi, viděl jsem romantiku toho povolání. Specializuju se na ortopedii a neurologii.

Máte doma zvířata?

Máme s přítelkyní ridgebacka Pardo, pak já sám mám dvě kočky a přítelkyně má čtyři želvy. Osobně k exotickým druhům netíhnu, ale ona se stará o krokodýlí zoo v Protivíně a jezdí i hodně po světě.

Dostanou se k vám do ordinace právě i exotické druhy zvířat?

Ano, hodně plazi, chameleoni, gekončíci, ale tomu se já nevěnuji. Je třeba velmi obtížné jen nabrat krev u nějaké malé ještěrky. Chodí k nám ale i člověk, který má na zahradě pumu. Je to nebezpečné zvíře, a když potřebuje ošetřit, je to riziko jak pro majitele, tak pro nás.

Když se ohlédnete, můžete si říct, že jste už v životě dokázal to, co jste chtěl?

Na kariéře nelpím, jsem rád, když mám spokojenou klientelu a kolegy. V tomhle jsem asi dokázal hodně, protože na klinice máme dobrou atmosféru. Jsme na takové úrovni, o jaké jsem vždy snil. Plány do budoucna máme, ale svoji kariéru na tom nestavím. Možná jsem ty priority přeci jen díky nemoci změnil. My veterináři jsme trošku úchylní. I doma přemýšlíme nad tím, jak se pacientovi daří, jestli jsme něco neměli udělat jinak.

Jan Bicek

Absolvoval Fakultu veterinárního lékařství na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Od roku 2006 má vlastní praxi v Písku na Mírovém náměstí. V roce 2005 podstoupil amputaci pravé nohy kvůli nádoru na holenní kosti.
Jeho vášní je sport, závodně se věnuje cyklistice, běhá na lyžích, předcvičuje spinning. Baví ho cizí jazyky a čte současnou literaturu.

Autor: Klára Koubová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!