Ač 40 let po smrti, před pár týdny vytvořila nový aukční rekord v českých zemích. Olej Piková dáma se prodal bezmála za 80 milionů korun a překonal stávající rekord Oscara Kokoschky. Autorka malby si tajemně říkala Toyen. Tajemstvím je zahalený i takřka celý její život. Včera uplynulo 40 let od jejího úmrtí.
Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, je jednou z mnoha českých osobností, které v zahraničí dosáhly větší proslulosti než doma. Jistě za to může i fakt, že velkou část života prožila v cizině. Toyen definitivně odešla za hranice v roce 1947 a svou vlast již nikdy více nespatřila. Když 9. listopadu 1980 v Paříži zemřela, tu zprávu takřka nikdo nezaznamenal. Svědci se shodují, že byla zcela opuštěná a zapomenutá. Přitom byla nakonec jedinou ženou, která pronikla do čistě mužského světa meziválečného českého umění.
První dáma české avantgardy, za kterou je dnes považována, prožila hned několik životů. Dětství, které radikálně ukončila opuštěním rodiny v šestnácti letech a změnou jména, pak v kruhu českých předních výtvarných umělců, a nakonec ve Francii, kde byla členkou surrealistické skupiny Andrého Bretona. Osobní vzpomínky pamětníků hovoří o nezvyklé odvaze, principiálním vzdoru vůči autoritám i vůli stát si stále za svým.
Toyen byla opravdu zvláštní. Mluvila o sobě jen v mužském rodě a stejně se také oblékala. Již ve dvacátých letech minulého století navzdory všem konvencím chodila ostříhána nakrátko, často ve smokingu a s motýlkem u krku.
Z této doby pochází i malba Piková dáma rozvádějící motiv hrací karty do kombinace kubismu, abstrakce i podivuhodných konkrétních detailů. Až do konce života si ji ponechávala ve vlastní sbírce. Dílo Toyen ale kromě malby představuje i grafiku, nespočet knižních ilustrací nebo textilní návrhy. Obrazy mají často silný erotický akcent, některé zachycují i tabuizované sexuální praktiky a pornografii. Ve své době tak představovala velmi radikální pohled na roli ženy i její možnosti vnímání sebe sama.
Toyen ovšem nebyla jen podivínka a umělkyně, byla to také statečná žena. Po celou dobu války u sebe ukrývala židovského básníka Jindřicha Heislera. Když před nastupujícími komunisty odjela definitivně do Paříže, z politických i praktických důvodů bylo v Čechách její dílo časem takřka neznámé. Dnes trhá rekordy a je řazeno k vrcholům evropského surrealismu.
