Výsledky nechávám osudu, říká triatlet
Třicetiletý rodák z Chodova Jan Kubíček začal se sportem až v patnácti letech. Přesto mu nic neuteklo. Právě naopak. Vypracoval se až na pozici jednoho z nejlepších evropských závodníků v disciplíně nazvané Xterra. Ostatně to teď hned dvakrát potvrdil. V prestižní kategorii elite na evropském šampionátu v Cross Triathlonu ve slovenské Myjavě skončil na výborném čtvrtém místě. Pětačtyřicet vteřin za bronzovým Slovákem Jurkovičem. A vzápětí obhájil titul mistra republiky ve sprintu xterra.
Jak moc vás mrzí, že jste si v Myjavě nestoupl na bednu? Že jste zůstal těsně pod ní…
Na třetí místo jsem nemyslel. Bylo dál, a tak jsem bojoval právě až o to čtvrté. Takže trošičku mě to mrzí, ale ti přede mnou byli prostě lepší.
Byl mistrovský závod ve srovnání s ostatními nějak výjimečný?
Pro mě osobně šlo o jeden z vrcholů sezony, takže jsem si přál prodat, co jsem natrénoval.
Takže je asi příjemné vědět, že jste se tam z Čechů umístil nejlépe.
Tak na to já nehraji. Jezdím se na vrcholné podniky poměřovat s evropskými či světovými závodníky.
Jak vysoko tedy hodnotíte čtvrté místo z myjavského mistrovství Evropy ve své sbírce sportovních úspěchů?
Myslím, že hodně vysoko.
K triatlonu jste se dostal od atletiky. A s tou jste začal pozdě a ještě jen kvůli tomu, že jste chtěl shodit pár kilogramů. Jinou motivaci jste neměl?
Snaha zhubnout a trochu zformovat tělo byla skutečně prvotním impulsem. Pak mě ale běhání chytlo. Dlouho jsem si však běhal jen tak pro sebe.
Když jste se věnoval atletice, tak jaké disciplíně? Vytrvalostním běhům?
Ano, krosům a vytrvalostním běhům.
A proč jste od atletiky zamířil k triatlonu?
Protože atletická sezona má volno přes prázdniny. A tehdy jsme s kamarádem koštli triatlon, který se tenkrát těšil velké popularitě.
Dnes jste špičkový závodník Xterry. Kdy jste se rozhodl věnovat se sportu profesionálně?
Rozhodl jsem se po střední škole. Měl jsem velkou oporu v rodině. Poté jsem se dostal na vojnu u ASC Dukla, pak jsem mohl okusit přípravu s olympijským medailistou v triatlonu Janem Řehulou. A bylo to.
Máte nějaký konkrétní sportovní cíl, za kterým jdete? Nebo výsledky necháváte osudu?
Snažím se jen dostat na své fyzické limity. Výsledky pak už ale většinou nechávám osudu.
Dodržujete před závody nějaké rituály?
Žádné speciální, dříve jsem ale jezdil na poslední chvíli, což už dnes nedělám.
Z disciplín, se kterými se v Xteře potýkáte, vás nejvíc baví která? Kolo, plavání, nebo běh?
Baví mě všechno, podle výkonnosti se to ale mění (smích).
Jak často a kde na Karlovarsku trénujete? A baví vás vůbec tréninky v tropickém počasí, nebo máte raději zimu?
Hodně často využívám skvělých podmínek Krušných hor. Tropy zrovna nemiluji, raději trénuji v chladnějším počasí.
Máte při tom množství tréninků a závodů vůbec čas na jiné věci? Třeba si zajít do kina nebo přečíst knihu?
Do kina moc nechodím, nemám moc rád přelidněné prostory. Snažím se ale hodně číst. S přítelkyní Barčou také lezeme. Snažím se prostě žít.
Potýkáte se s leností? Třeba že se vám na trénink prostě nechce?
Chce, nechce, jdu vždycky. Mám svůj sport rád.
Vzdal jste někdy závod v jeho průběhu? Vypovědělo vám tělo službu?
Asi dvakrát. Když jsem si zlomil ruku, tak jsem musel vzdát. A vloni po „problitý“ noci jsem to taky musel zabalit. Není nutné tělo huntovat.
