Vzácný obraz a srdce pro štěstí

V kostele Povýšení svatého Kříže v Karviné-Fryštátě visí v boční kapli chrámu obraz. Není to však obraz obyčejný. Jmenuje se Zázračná Panna Maria Fryštátská a váže se k němu zajímavá pověst. „V roce 1694 se stal fryštátským farářem Jan Buček, který sloužil ve zdejším kostele jako kaplan sedmnáct let,“ vypráví farář římskokatolické farnosti Daniel Vícha. Obraz Panny Marie s dřímajícím Ježíškem v náručí od neznámého autora původně visel v pokoji faráře Bučka, na zdejší faře. „Počátkem roku 1698 farář Buček vážně onemocněl, a protože ztratil řeč a upadl do bezvědomí, nemohl se před svou smrtí ani vyzpovídat. Jeho blízcí však věděli, že po celý život vkládal v Matku Boží velikou důvěru, a proto obraz Panny Marie sundali ze zdi a položili jej nemocnému knězi na hruď,“ popisuje Vícha. V tom se však stala věc, kterou nikdo nečekal. „Nemocnému faráři se náhle vrátily všechny smysly, probral se k vědomí. Mohl se tak vyzpovídat a přijmout všechny svátosti. Toho večera 26. dubna 1698 pak pokojně zemřel,“ říká Vícha. Tuhle událost pak pro další generace zaznamenal těšínský děkan Gallus Twaruschka.

Za přání srdce

Obraz Panny Marie Fryštátské poté kněží přenesli do farního kostela, kde visí dodnes. Lidé, kteří k obrazu přicházeli z velkých dálek, vhazovali do krabičky svá přání. A když měli pocit, že se jim splnila, přinesli k vzácnému obrazu dárek. „A aby dárky nebyly jako podle rčení každý pes, jiná ves, nosili lidé na poutní místa kovová srdce. Kdo měl více peněz, nosil srdce stříbrná či zlatá,“ upřesňuje Vícha. Stěnu kolem obrazu pak zdobily stovky srdcí.

„Bohužel o ně kostel přišel za dob napoleonských válek. Dochovalo se jich jen pár. Vojáci při svém tažení brali, na co přišli. Poutní místo tak zničili, ale obraz se nám naštěstí podařilo zachránit,“ vysvětluje Vícha. Dochovaná kovová srdce má nyní vypůjčená pro svou výstavu s názvem Střípky z dějin Karviné Muzeum Těšínska. Po vypůjčení se pak vrátí zpátky do kostela. Už v devadesátých létech minulého století měli kněží fryštátské farnosti snahu poutní místo obnovit. Otevře se však až teď. „Lidem ho otevřeme první prosincovou sobotu. A každou první sobotu v měsíci, kterou církev slaví jako sobotu Panny Marie, chceme s tímto místem spojit. Připojíme modlitbu za celou farnost, město, za rodiny lidí, kteří k nám přijdou,“ informuje Vícha. Lidé z Karviné i z okolí se mohou těšit na velikou pouť. „Tu chystáme na první květnovou sobotu ve svátek Panny Marie prostřednice Milosti. Chceme, aby se lidé o zázračném obrazu a poutním místě, které máme historicky doložené, a které bylo v minulosti významné, dozvěděli co nejvíce,“ potvrzuje Vícha. Poutní místa byla v historii lidmi hodně oblíbená. „Mají lidem dávat sílu, odhodlání jít životem dál. Člověk u nich nechává své starosti. Proto se lidé na poutních místech modlí většinou za své rodiny, se kterými mají starostí nejvíce,“ vysvětluje farář. Poutních míst bylo na českém území hodně a jejich historie sahá až do středověku. Ale jen málokterá z nich se dochovala. Ty, co nezničili války a drancování, vzaly za své v době Josefínských reforem, které byly zaměřeny proti církvi.
„Všem je známé největší poutní místo Hostýn. Ten zničili vojáci. Na Těšínku se dochovalo jen jedno takové místo, a to ve Starém Bohumíně. Je to zásluha bohumínského faráře, který měl přímý přístup k vídeňskému císaři, a to v té době neměl nikdo. V Bohumíně je dokonce kaplička, kterou nechala postavit Marie Terezie za své peníze,“ informuje Vícha.

Obraz dostal korunku

Poutní místo ve Fryštátě bylo před dvěma sty lety významné a kněží v Karviné doufají, že se jim podaří navázat na historickou tradici a v Těšínském Slezsku znovu obnovit úctu ke vzácnému obrazu. „Podle Zázračné Panny Marie Fryštátské dokonce lidé pojmenovávali i menší kostelíky. Třeba v Beskydech na Hrčavě. A jednou se nám stalo, že přijel do Fryštátu autobus s návštěvníky z jižní Moravy a ti se nás ptali, zda se mohou na zázračný obraz podívat,“ vzpomíná si Vícha. Obraz Panny Marie Fryštátské má pod zlaceným rámem korunku. „Významné obrazy takto korunuje většinou sám papež. Ten náš dostal korunku v roce 1994 od olomouckého biskupa Josefa Hrdličky,“ dodává Vícha. Ti, kteří by chtěli vidět vzácný obraz už teď, mají dveře kostela otevřené. Mohou se u obrazu pomodlit, anebo vhodit své prosby do schránky u oltáře v boční kapli. „Schránku jsme dali k oltáři před měsícem a plní se. Pod obrazem pak chceme pověsit i cedulku s pověstí, aby si ji lidé mohli přečíst,“ dodává Vícha.