Dohledávání původu bitcoinů má své limity, říká muž, který inspiroval Satoshiho Nakamota

Dnes se ale s virtuální měnou učí pracovat namísto zločinců nebo anarchistů finančníci a centrální bankéři, což podle Backa neznamená, že by bylo potřeba na fungování bitcoinu něco zásadního měnit. „Systém bitcoinu je vnitřně velmi vyvážený. Ani dnes, o šestnáct let později, se nezdá, že by šlo něco opravdu podstatného zlepšit,“ říká Brit, který i letos vystupoval na pražské konferenci BTC Prague a patří mezi první lidi na světě, s nimiž si dopisoval dosud neznámý tvůrce kryptoměny Satoshi Nakamoto.

Kdy jste měl největší pochybnosti o dlouhodobé životaschopnosti bitcoinu?

Asi hned na začátku. O bitcoinu jsem poprvé slyšel už v srpnu 2008, když se začal šířit návrh jeho whitepaperu, tedy programové dokumentace. Bylo mi jasné, že by to po technické stránce mohlo fungovat. Otázka ale zněla, jestli se to uchytí na trhu. Jestli bude dost lidí, kteří to začnou skutečně používat, byť nejdřív jako koníček bez reálné hodnoty. A tak to opravdu první roky vypadalo.

Dnes už jsme ve fázi, kdy třeba Česká národní banka zvažuje nákup bitcoinu do svých rezerv. Co si myslíte, že by na zájem vlád o bitcoin řekl Satoshi Nakamoto, tajemný tvůrce bitcoinu? A jen pro pořádek, nenaznačuji, že jste jím vy.

Co se týče jeho postojů, víme vlastně jen to, co napsal ve whitepaperu nebo na fórech. A částečně i z později zveřejněných e-mailů. Ale z toho, co jsem četl já, to vypadá, že mu šlo hlavně o možnost provádět transakce bez prostředníka. Dnešní zájem vlád je ale spíš o bitcoin jako investiční aktivum než o jeho využití pro anonymní nebo svobodné transakce.

Na druhou stranu státy mají tendenci držet zlato právě proto, že jim ho nemůže někdo jen tak zabavit, pokud ho samozřejmě fyzicky mají. A bitcoin má podobnou vlastnost. V posledních letech jsme navíc byli svědky nového, podle mě nebezpečného precedentu, kdy byly zmrazeny devizové rezervy některých zemí. To donutilo státy začít přemýšlet, kam vlastně ukládat své rezervy – jestli se nezbavit části amerických státních dluhopisů, akcií a místo toho víc investovat do zlata nebo jiných neutrálních aktiv.

V tomhle kontextu může bitcoin působit jako digitální alternativa ke zlatu. Je to politicky neutrální komodita. A navíc má oproti zlatu ještě růstový potenciál. Zlato už je zavedené, bitcoin je stále relativně nový a může dál růst.

Čas od času se stále objevují spekulace, že Satoshi Nakamoto jste vy, jediný člověk citovaný v bitcoinovém whitepaperu. Jak se vás dotýkají, například s ohledem na vaši bezpečnost?

Poprvé jsem na to pomyslel v roce 2013. Myslím, že jsem tehdy ještě žádné bitcoiny nevlastnil nebo jsem s tím teprve začínal. A najednou mi došlo, že na internetu možná existují lidé, kteří by si mohli myslet, že Satoshi jsem já – protože jsem dřív pracoval na předchůdcích bitcoinu a jsem zmíněný i ve whitepaperu. Takže mě to trochu znepokojilo.

Tehdy jsem nevěděl, jak s vlastní bezpečností naložit, ani jsem kvůli tehdy minimální směnné hodnotě bitcoinu neměl prostředky na to, abych si ji nějak propracovaně zajistil. Několik dní jsem o tom přemýšlel, ale pak jsem to pustil z hlavy – stejně s tím nešlo nic moc dělat. Od té doby se tím netrápím. Za těch víc než deset let se mi nikdy nestalo nic vážného. Nikdy jsem neměl žádný zásadní bezpečnostní problém.

Za těch více než deset let bitcoin také přilákal zájem Wall Street, americké bitcoinové burzovně obchodované fondy (ETF) jsou historicky nejúspěšnější nová ETF. Zpočátku si přitom bitcoin oblíbili zejména kryptoanarchisté, nyní jej objevují finančníci. Může si bitcoin zachovat ještě nějaký podvratný potenciál?

Je důležité, aby alespoň část bitcoinů vlastnili lidé, kteří provozují vlastní uzly na ověřování bitcoinových transakcí, sledují vývoj protokolu a v případě potřeby dají najevo nesouhlas. Samozřejmě by nebylo dobré, kdyby 95 procent všech bitcoinů skončilo v ETF. Tam totiž hrozí, že správci fondů – na základě právních doporučení – začnou jednat způsobem, který by se uživatelům bitcoinu nemusel líbit. Naštěstí ale existuje určitá konkurence. Fungují různé fondy v různých zemích, odlišní správci, firmy akumulující bitcoiny jako Strategy… Pokud se tedy jeden z těchto subjektů zachová způsobem, který se komunitě nelíbí, lidé mohou jeho podíl prodat a koupit jiný. A správce fondu velmi rychle ztratí vliv.

Dnes se na bitcoin často nahlíží jako na uchovatele hodnoty. Ale před 10–15 lety byl vnímaný spíš jako platební nástroj, a to hlavně díky darknetovým tržištím. Mnoho lidí si tehdy zřejmě myslelo, že jsou bitcoinové platby plně anonymní. Byl to podle vás rozšířený omyl?

Ti, kdo rozuměli kryptografii a předchozím návrhům elektronických peněz, to věděli od začátku. Mně samotnému bylo jasné ještě před spuštěním sítě, že ochrana soukromí u bitcoinu není zrovna silná. Pro každého, kdo se už někdy zabýval koncepcí digitálních hotovostních systémů, to bylo zřejmé.

Na druhou stranu bitcoin nepoužívá žádnou formu identity. Pokud je člověk opatrný a používá zvláštní peněženku jen pro jeden konkrétní účel, nedá se z blockchainu na první pohled vyčíst jeho totožnost. Problém ale je, že mnoho lidí se nechá ukolébat tím, že transakce neprochází přes žádnou autoritu. Mají pocit soukromí, ale nerozumějí tomu, jak funguje propojení mezi transakcemi. A pak třeba stejnou peněženku použijí někde jinde, kde už se identifikovali, a tím propojí obě aktivity.

Českem hýbe kauza, kdy ministerstvo spravedlnosti přijalo darem bitcoiny pocházející z provozu darknetového tržiště. Následně připravilo jejich prodej, z pohledu regulovaných kryptoburz jsou ale bitcoiny s takovou historií neprodejné. Kolik bitcoinů z jejich celkové nabídky může být kvůli své minulosti jen těžko směnitelných?

Tohle je otázka zaměnitelnosti jednotlivých mincí. U hotovosti ji společnost řeší už dlouho. Kdybych vám ukradl bankovku a vy byste ji později dostal do ruky, zákon říká, že si ji můžete nechat. I kdyby se dalo prokázat, že jde o kradené peníze. Jinak by lidé nemohli důvěřovat v oběživo a celá ekonomika by se zhroutila. Takže vznikl precedens: Hotovost je hotovost, její minulost není důležitá. U bitcoinu většina běžných uživatelů vůbec netuší, jaká je historie konkrétní mince. Jejich peněžence je to jedno. Teprve burzy začaly z bezpečnostních důvodů používat služby, které vyhodnocují původ jednotlivých mincí.

Když se ale v blockchainu podíváte na jakýkoliv svůj coin a jeho historii, zjistíte, že téměř každý prošel stovkami předchozích transakcí. Vstupy se neustále míchají a propojují. Je to jako s genetikou. Když půjdete dvanáct generací zpátky, zjistíte, že jste vzdáleně příbuzní téměř se všemi lidmi na světě. A podobně je to i s mincemi. Jsou tak promíchané, že sledovat jejich historii víc než dvě tři úrovně zpět už téměř nedává smysl.

Kdybyste se mohl vrátit v čase a znovu komunikovat se Satoshim, co byste mu poradil nebo vzkázal ohledně dalšího vývoje bitcoinu?

Zajímavé je, že když jsem se v roce 2013 k bitcoinu naplno vrátil, začal jsem přemýšlet, jestli by se dal nějak zlepšit. Strávil jsem pak tři nebo čtyři měsíce tím, že jsem hledal, co by se dalo změnit nebo optimalizovat. Nic zásadního mě nenapadlo. Když jsem chtěl něco vylepšit, vždycky jsem narazil na to, že se tím něco jiného pokazí. Systém bitcoinu je vnitřně velmi vyvážený. Ani dnes, o mnoho let později, se nezdá, že by šlo něco opravdu podstatného zlepšit.

Jak moc je reálné, že by cena bitcoinu spadla na dva centy a tím by došlo k naplnění vašeho nedávného nákupního příkazu na všech 21 milionů bitcoinů?

Šance je prakticky nulová. Ale bylo to spíš z recese. S tím nápadem přišel už dříve byznysmen Alistair Milne, když zadal na burze Bitfinex objednávku na tehdy všech 18,6 milionu existujících bitcoinů s limitem jeden cent za kus. Mně to přišlo vtipné, tak jsem to rozšířil. Zadal jsem objednávku na všech 21 milionů bitcoinů, ale za dva centy, což je nejnižší možná následující nabídka. Je to i hezké symbolické číslo.

Jak by naplnění té objednávky vypadalo v praxi?

Ve skutečnosti je ale takový obchod nemožný. Ani kdyby cena bitcoinu zkolabovala, žádná burza nemá k dispozici tolik bitcoinů. Reálně byste tedy naplnil jen zlomek takové objednávky. A pokud byste to chtěl udělat seriózně, musel byste tu objednávku rozdělit mezi víc burz podle jejich velikosti.

Navíc by bylo rozumnější zadat třeba limitní cenu jeden dolar na menší množství bitcoinů, třeba 21 tisíc. To je pořád šílené množství, ale v nějakém náhlém propadu by se to už teoreticky mohlo uskutečnit. A právě to je pointa celé akce: Ukázat, že bitcoin nemůže spadnout na nulu. Kdyby se jeho cena propadla třeba na dolar, okamžitě se najde spousta lidí, kteří ho začnou nakupovat. Byť jen z recese.

Skeptici by řekli, že dříve či později nakonec mohou fungování bitcoinu zcela rozvrátit kvantové počítače tím, že prolomí jeho šifrování. Je to reálná obava, nebo spíš sci-fi?

Podle mě jsme v úplně rané fázi vývoje. V oblasti kvantových počítačů se velkolepě prezentuje každé malé zlepšení. Většinou proto, že výzkumníci chtějí získat další finance na vývoj. Hláška, že ten který objev „může prolomit bitcoin“, zní atraktivně pro média i investory. Ale realita je zatím jinde. Osobně jsem v tomhle ohledu úplně klidný. Bude to trvat dvacet až třicet let, než se objeví takzvaný kryptograficky relevantní kvantový počítač, který by měl dopad nejen na reálnou bezpečnost bitcoinu, ale také třeba bankovních systémů.

Ale už dnes lze teoreticky bitcoin na budoucí hrozbu kvantových počítačů připravit, je to tak?

Ano, existují kryptografické metody, které zůstanou bezpečné i ve chvíli, kdy se kvantové počítače stanou realitou. Co může bitcoinová komunita udělat, je připravit se na možnost budoucího využití těchto metod. To znamená vytvořit formát podpisů transakcí, ve kterém by bylo možné utratit bitcoiny jak stávajícím způsobem, tak tím alternativním, odolným vůči kvantovým počítačům.

V běžném provozu by se to dnes nevyužívalo, protože to zabírá více místa, ale v případě potřeby by tam ta možnost byla. Je dost možné, že se ten mechanismus nikdy reálně nevyužije. Ale dává smysl ho mít připravený – podobně jako pojištění. I kdyby ho 99 procent lidí nikdy neaktivovalo, stačí, že se o něj komunita postará a už to snižuje nejistotu. Možná to však zabere pár let, protože vývoj v bitcoinu je velmi opatrný a postupuje obezřetně. Má to ale své dobré důvody.