Devětapadesátiletý Josef Maňák si mezi lidmi získal obdiv hlavně svou pracovitostí. Sehnal peníze a opravil šest místeckých kostelů. Než se stal farářem, miloval folklor. V mládí založil soubor Ovčák, do kterého přitáhl členy i z okolních obcí. „Folklorem u nás žila snad každá ves. Pocházím z valašských
Huslenek. Miloval jsem všechno lidové, a proto jsem se rozhodl založit folklorní soubor, který dodnes funguje i s cimbálovou hudbou,“ vzpomíná Maňák.
Nejoblíbenější tanec? Valašská točená
Lidové písně si Maňák zpíval už od dětství, kdy kromě folkloru zbožňoval návštěvy kostela. V Ovčákovi také byli pouze věřící mladí lidé. „Většina členů zpívala v kostele. V souboru nás bylo kolem dvaceti,“
popisuje Maňák.
Jeho nejoblíbenějším tancem je valašská točená. „Je to něco jako polka. Poskakujeme a vyhazujeme děvčata do vzduchu,“ směje se Maňák, který ale od odchodu z Ovčáka netančil.
„Netančím, protože bych musel vzít do kola všechny ženy, které jsem ty roky zanedbával a to by už bylo asi moc,“ vtipkuje Maňák.
Ze souboru vyšli dva kněží. Jedním je farář Maňák a druhým páter Antonín Kocurek, který slouží na faře v Ostravě-Staré Bělé a dodnes na Maňáka vzpomíná jako na jednoho z nejdůležitějších lidí ve svém
životě.
„Pepa má o sedm let více než já. Vzhlížel jsem k němu jako k vyzrálému člověku, který ví, co chce,“ vysvětluje Kocurek. Říká, že k víře měl vztah vždycky. „Ale on mě přivedl k prvním duchovním cvičením.
Další cestu jsem hledal sám,“ líčí Kocurek.
Z elektrofakulty na teologii
Josef Maňák studoval elektrofakultu v Brně. Už tehdy ale snil o tom, že se stane knězem, a školu nedokončil.
„Z vysoké školy jsem odešel na dva roky na vojnu. A potom jsem začal učit na učilišti Pozemních staveb. S žáky jsem se poprvé utvrdil v tom, že chci být knězem,“ vzpomíná Maňák.
„Věděl jsem, že ta mládež potřebuje vedení, že potřebuje něco smysluplného v životě. Chtěl jsem říkat plnou pravdu,“ připomíná Maňák své životní rozhodnutí.
Jeho touha stát se knězem byla podle jeho sestry Marie Orságové celoživotní. „Jestli jsme my zašli do kostela jednou, dvakrát týdně, tak on tam byl každý den,“ svěřuje se Orságová.
Maňák začal studovat teologii. Jedna z jeho nejšťastnějších chvil přišla v šestatřiceti letech. „Stal jsem se kaplanem. Jako pomocný kněz jsem byl dva a půl roku v Místku. Pak jsem sloužil v Kozlovicích a na
Hukvaldech,“ vzpomíná Maňák na své farářské začátky.
Když nastoupil do místecké farnosti, kostely vypadaly hrozně. „Začal jsem postupně shánět peníze, ať už dotace nebo dary,“ říká skromně Maňák. Šest kostelů se díky tomu podařilo opravit. Faráři pomáhají dva kaplani.
„Má rozhled, zkušenosti a hlavně obrovské srdce,“ říká o Maňákovi kaplan Martin Kudla.
Josef Maňák
• Narodil se 25. srpna 1950 v Huslenkách.
• Od devatenácti do devětadvaceti let vedl folklorní soubor Ovčák.
• Čtyři roky studoval Vysoké učení technické v Brně. V jedenatřiceti letech začal studovat teologii
v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce 1986.
