Zázrak se nekonal. I tak to byl zážitek

Trojice stolních tenistů Korbel, Prokopcov a Šimončík nejprve rozbouřila halu, to když přes Rusko postoupila mezi nejlepší čtyři evropské týmy. V boji o finále evropského šampionátu potkali čeští muži Bělorusy. Čekal je zápas, na který hned tak nezapomenou.
„Před tolika lidmi jsem v životě nehrál,“ řekl užasle český hráč Dimitrij Prokopcov, který utkání zahajoval. Ze sedaček ho hnalo 3400 lidí. Neuvěřitelná atmosféra. „Skvěle, to je přesně ono, jestli vyhraješ set, my ti pomůžeme,“ napovídal Prokopcovovi jeden z diváků v hale. Hráč dole ho nevyslyšel, zápas prohrál.
„Přijel jsem z Olomouce, včera jsem viděl v televizi, jak vyřadili Rusy, dneska jsem tady chtěl být,“ vyprávěl na tribuně Pavel Vysloužil. O kousek níž seděl Josef Novák, podnikatel z Českého Těšína. „Odskočil jsem si z práce a zase se do ní vrátím, ale tohle jsem chtěl vidět na živo,“ povídal.
To už byla u stolu česká jednička Petr Korbel. Proti němu evropská extratřída, Bělorus Samsonov. „Pojď, Peťo, teď dáš, povedeš,“ hecovalo ho publikum. Diváci věděli, že je Korbel potřebuje. První set zvládl, dál už to nešlo. Samsonov byl lepší. Dva nula pro Bělorusy. „Přišli jsme celá rodina, všichni hrajeme ping-pong, užíváme si to. Musíme fandit, musíme to zvrátit,“ vzkazovala české střídačce Daniela Guřenová z Hlučína. České číslo tři Josef Šimončík jakoby ji slyšel. Podařilo se mu uhrát první český bod. Pořád byla naděje. Ke stolu šel znovu Prokopcov, jenže Samsonov byl pro něj moc velké sousto. Do finále šel soupeř. „Hoši, děkujem,“ otřásalo halou. „Na Ostravu budu dlouho vzpomínat. Je mi devětatřicet a poprvé jsem hrál na velké akci doma. Bylo to fantastické,“ loučil se Korbel.