ZENotes: Praha se smála s neurvalým knihkupcem z Black Books

Komik Dylan Moran

Komik Dylan Moran Zdroj: Profimedia.cz

Když jsem uviděl upoutávku na stand-up představení komika Dylana Morana v Praze, kromě toho, že jsem zapištěl jak třináctiletá fanynka na koncertu lokální chlapecké kapely, tak mě také napadlo, že ačkoli ve světě tento napůl šílený Ir vyprodává obrovské sály, co probůh hledá tady? Vždyť ho tu nikdo nezná, a když ano, tak by nikdo nerozuměl jeho destilovanému irskému akcentu spojenému s křikem, prskáním, házením všemi končetinami a připomínající raní hádku s partnerkou po propité noci.

Ach, jak já se mýlil! Vystoupení bylo vyprodáno během osmi minut a musela být přidána další dvě, která měla podobný osud.

Sál byl tedy zaplněn, vzduch vydýchán, a v tom zbytku byly cítit výpary z vína. Za normálních okolností nepříjemná situace, ale na Dylana to bylo přesně tak, jak to má být. Ten si všude získává publikum právě svým excentrickým chováním z kultovního seriálu Black Books, kde ztvárnil nevyrovnaného, svět nenávidějícího majitele knihkupectví, který bez láhve chardonnay nedá ani ránu a běda jak ho klient osloví. Tento charakter si odnesl i do svých vystoupení, ač je zcela jasné, že to trochu patří k jeho samotné osobnosti.

Své vystoupení v Divadle U hasičů začal pro něj symbolickým přivítáním s publikem: “Dámy a pánové, je velmi pěkné být …“ A do hrobového ticha nedokončené věty vybouchl první smích, který prakticky neutichl. Moran svou show „Yeah, Yeah“, s kterou objíždí svět, náročně přizpůsobil přesně pro nás – narážky na naší náklonnost k alkoholu, vztah s Němci, nebo Rusy, a dokonce i vztah k Brnu. „Vzadu jsem dělal umění, ale vy jste ho nepochopili. Je metaforické. Velmi metaforické. Nazvracel jsem do boty a pojmenoval to Brno.“ Využil naše moravské město v jednom ze svých klasických vtipů z vystoupení „Yeah Yeah“, kterých bylo pro znalého překvapivě málo. Namísto toho si připravil zcela nové pro každou zemi zvlášť.

Jak se to dělá na západě

Pravděpodobně největším otazníkem byl jazyk. Tento vystudovaný divadelní kritik ale není žádný ignorant a naštěstí celý projev umírnil. O to víc si to uvědomil díky zkušenosti z ruského turné, že ne každý asi bude rozumět jeho extrémnímu projevu, při kterém se občas zdá, že jen vydává táhlý dunivý tón, když plive nekonečnou řadu přívlastků za sebou za konstantního mávání ruky. Dalším faktorem, který rozprášil jazykovou bariéru, byla skladba publika, které sestávalo převážně z jazykově vybavenějších mladých lidí mezi 25 až 35. Tito všeobecně svědčí i o kvalitě jeho show, protože jeho vtipy se velmi často týkají zejména manželského života a stárnutí.

Pro většinu včetně mě šlo o jedinečný zážitek a vlastně i premiéru, kdy k nám zavítal někdo z nejvyšší ligy stand-up komediantů ve světě a předvedl nám poprvé naživo, jak se to dělá „tam na západě“. Moran navíc ukázal, že ačkoli se vydává za nenávistivého, náladového člověka, kterého by se člověk bál oslovit, je naopak velmi přívětivý, zná hranice a nebojí se experimentovat. Hádám, že se zde pytel se stand-up komedianty neroztrhne, ale Moran rozhodně ukázal všem ostatním velkým stand-up komikům, že to tu jde.