Už dávno neplatí rčení našich pradědů, že žena patří do kuchyně. Kdyby naši předci viděli, jaké profese dnes mohou vykonávat zástupkyně něžného pohlaví, asi by se zhrozili. Ženy totiž najdete i mezi policisty, vojáky nebo v hasičském sboru. A to, že by se cítily diskriminovány mužskou většinou, o tom prý nemůže být ani slovo.
Sen od školy
„Dát se k policii byl můj sen od první třídy,“ říká současná mluvčí plzeňských policistů Simona Čejková. V kanceláři ale nesedí dlouho. Než se dostala za stůl a vzala do ruky tužku, musela projít různými oddělení. Jak se říká, z ulice do kanceláře. „Byly doby, kdy jsem sloužila u cizinecké policie a oddělení hlídkové policie. U takových útvarů se ženy uplatní. Ale myslím si, že pro ženy rozhodně nejsou zásahové jednotky,“ vysvětlila Čejková. Během let, co slouží v policejním stejnokroji už viděla řadu scén, které by otřásly i s otrlým chlapem.
„Ty nejhorší okamžiky své služby se snažím zapomenout a docela jsem se to už naučila. Pamatuji si spíš ty kurióznější, jako například když jsme jednou s kolegy zastavili vozidlo, které nesvítilo. Na dotaz, proč nemá zapnutá světla, nám řidič odpověděl, že to nepotřebuje, protože vidí dobře. Přístroj na měření alkoholu mu chvíli na to naměřil dvě promile,“ vzpomíná mluvčí na dobu, kdy ještě sloužila na ulici.
Sdílím i smrt
Jezdit k nejtěžším případům, k lidem v těžké životní situaci, to je práce Blanky Nechvátalové. Ta se před sedmi lety upsala krajskému hasičskému sboru. „Když zavzpomínám, tak nejhorší zásahy jsou ty, kdy sdílíte s příbuznými smrt jejich blízkých. Největší zátěž mi přinesl okamžik, kdy rodičům zemřely obě děti v jednu chvíli,“ připomněla si asi nejčernější den své hasičské kariéry Nechvátalová. Jezdí tam, kde ji lidé potřebují, u hasičů totiž pracuje jako psycholožka. „K hasičům jsem se dostala náhodou. Po škole, když jsem hledala uplatnění, mě tato příležitost cvrnkla do nosu. Do té doby jsem o hasičích věděla jen to, že jsou v každé vesnici a starají se o místní zábavy,“ říká s úsměvem psycholožka.
Žádné výhody
Výhody při přijímání? To tedy ne. Na tom se shodují jako policistky, tak hasičky. Stejně jako jejich mužští kolegové si musely projít složitými fyzickými a psychologickými testy. „Tam jsou striktně nastavené hranice, kterých musíte dosáhnout. Samozřejmě ale fyzické testy nejsou pro ženy tak náročné jako pro žadatele z řad mužů,“ vzpomněla Čejková na svůj vstup ke strážcům zákona.
Jednoduché to neměla ani Nechvátalová, která je u krajských hasičů, kromě mluvčí Aleny Marešové, jediná žena, která se podívá do terénu. „Kvůli tomu už mi hasiči několikrát řekli, že jsou rádi, když mě vidí. Je to pro ně změna ve stereotypu. Ale přesto nemůže s nimi žena dělat všechno. Nedovedu si představit jak by žena fyzicky zvládla například záchranu urostlého člověka z hořícího domu,“ dodala psycholožka.
Pohled zpět
Fakt, že ženy dokáží vykonávat stejné profese jako muži, je známý i z historie. Dokonce už od starověku, kdy na egyptský trůn usedla královna Kleopatra a dokázala vést i ty nejtěžší spory s římskými vládci. Zmínit můžeme také Marii Terezii, která platí za jednu z nejosvícenějších rakouských císařoven. Státnických záležitostí se ženy ujímají čím dál častěji a vyrovnávají se tím mužům. To je příklad britské Margaret Thatcherové, po které si dala jméno i legendární kapela Iron Maiden, jež jí složila skladbu Women In Uniform.
