Židovský hřbitov zmizel, teď pustne park

V roce 1848 patřil k rakouským revolucionářům, kteří bojovali proti starým pořádkům. Místo násilí však novinář Sigmund Kolisch zvolil jinou cestu. Byl editorem revolučního deníku Der Radikale, čímž se zapojil do publikování zpráv o vývoji vyhrocené situace ve Vídni. O osmadvacet let později se Kolisch přestěhoval do Hodonína, kde žil až do smrti. Aniž to většina lidí z Hodonína ví, také jeho ostatky leží v zemi na starém židovském hřbitově, jehož zbytky bez povšimnutí pustnou u nákupního centra.

„Židé přitom měli v Hodoníně až do počátku druhé světové války velké zastoupení a hřbitov pro ně měl obrovský význam,“ podotýká archivářka Galina Rucká.

Drtivou většinu hodonínských Židů však za války vyvraždili nacisté. I proto v sedmdesátých letech minulého století úředníci rozhodli, že hřbitov přestěhují. Kdysi prostorné místo, které mělo téměř osm kilometrů čtverečních, se tak smrsklo na minimum. Připomínají ho jen otlučené náhrobky a pamětní deska obětem holocaustu.

„Na místě zůstalo jen několik pomníčků. Dělníci navezli novou hlínu, vysadili stromy a vznikl tam park, který nese jméno Gabriely Preissové,“ připomíná Rucká.

Hroby tam jsou navždy

Většina náhrobků je pryč, jenže ostatky pochovaných lidí zůstaly v zemi. S těmi se totiž podle židovských zásad nesmí hýbat. Kromě novináře Kolische tam tak dodnes leží například ostatky známých hodonínských podnikatelů Adlera, Brammera či Krakauera.

Nezdobí je žádné květiny ani svíčky. Místo odpočinku prvorepublikových obchodníků rozrývají krtci a lidem slouží leda tak k venčení psů.

„Pamatuju hřbitov, když ho v sedmdesátých letech stěhovali. Říkalo se, že si tam děti chodí tajně hrát s kostmi. Už tehdy kolem něj stála polorozbořená zeď. A ani nynější park není udržovaný,“ stěžuje si ředitelka Masarykova muzea Irena Chovančíková.

V nejbližších měsících se však žádné změny očekávat nedají. „Nad zvláštními úpravami neuvažujeme. V parcích se momentálně staráme hlavně o zeleň,“ vzkázal vedoucí odboru investic hodonínské radnice Jiří Štukavec.

I kvůli tomu považuje Stanislava Lingová, která má židovské kořeny, přístup k hřbitovu a jeho aktuální stav za neuctivý. „Je to opravdu velká škoda. Park nemá žádný pietní význam. Nikdo tam nepřijde už proto, že leží podél frekventované silnice a navíc u nákupního centra,“ míní Lingová, jejíž dědeček byl významný břeclavský Žid.