Ačkoliv americká alternativní taxislužba Uber mluví o „svých“ řidičích jako o profesionálech na volné noze, stále více států odmítá na tuto definici přistoupit. Tím posledním se stalo Švýcarsko, kde podle hlavního úřadu pro úrazové pojištění musí firma za její řidiče platit povinné odvody.
Švýcarský Suva, jak zní název úřadu, de facto funguje také jako poradní hlas při rozlišování toho, kdo z pracovníků spadá do kategorie zaměstnanců a svobodných povolání.
Právě s žádostí o vyjasnění vlastního statusu se na něj obrátil jeden z řidičů Uberu a dočkal se potvrzení, že s ním firma musí jednat jako se zaměstnancem. Úřad argumentuje, že šoféři Uberu nemohou nezávisle stanovovat ceny a naopak jsou pro ně závazné směrnice firmy.
Suva však zdůrazňuje, že rozhodnutí se netýká společnosti Uber jako takové, nýbrž konkrétního zaměstnance, který se na instituci obrátil. Přesto ale manažer Uberu pro Švýcarsko Rasul Jalali reaguje nesouhlasně a zdůrazňuje, že ani jiné firmy předchozí podobná rozhodnutí nerespektují.
„Dispečinky taxislužeb řešily podobné problémy dlouhá léta a slyšely stejný verdikt. I tak ale dnes v Ženevě či Curychu nenajdete jediného řidiče velkých dispečinků, který by fungoval jako jejich zaměstnanec. Čili ve Švýcarsku nejde o nic nového a budeme se bránit, stejně jako tak učinili ostatní,“ uvedl podle agentury Reuters Jalali.
Dodává, že řidiči využívající aplikaci Uberu jezdí jako profesionálové na volné noze, „kteří si užívají všechnu flexibilitu a svobodu zaměstnávání sebe sama.“
Aplikace Uber přitom oficiálně nenabízí taxislužbu, ale zprostředkování spolujízdy. Uberu však model najímání řidičů komplikují rozhodnutí regulátorů také v dalších zemích. V říjnu například britský soud rozhodl, že firma musí k šoférům přistupovat jako k zaměstnancům s nároky na minimální mzdu na placenou dovolenou.
V ostatních státech včetně České republiky naráží Uber zejména na skutečnost, že jeho řidiči nedisponují taxikářskou licencí.
