Čtyři zlaté medaile s budějovickou adresou byly na oslavách hokejových mistrů světa. Tři se houpaly na krku zúčastněných a jedna byla schovaná v kapse.
Petr Gřegořek, Jiří Novotný, Filip Novák a Pavel Vlašic – hokejoví mistři světa 2010 z Budějovic. Příběhy jejich medailí ukazují, jak se dá ke zlatu dostat a že každý má v týmu jinou roli.
1 Petr Gřegořek
Jeho cesta ke zlatu byla nejdelší. V loňské sezoně nastoupil elitní bek budějovického HC Mountfield i celé extraligy už v polovině dubna do prvního přípravného kempu reprezentace. „Kdo uměl alespoň trochu počítat, tak mu bylo jasné, že tam nezůstanu,“ popisuje po svém návratu.
Jenže severomoravský rodák se díky vysokému počtu omluvenek na světový šampionát přece jen dostal a nebyl do počtu. Od začátku hrál, i když klíčovým obráncem nebyl. Vynechal jen semifinále se Švédy a s účastí ve finále moc nepočítal. Přesto naskočil.
Zažil stav, kdy si po porážce se Švýcarskem říkal, proč zrovna on má být u největšího neúspěchu českých hokejistů v novodobých dějinách. Zažil ale také euforii ve finále.
V Budějovicích končí a stejně jako další dva odveze zlatou medaili do KHL, protože od dalšího roku bude hrát v ukrajinském Kyjevě.
2 Filip Novák
Že se mu na krku houpala pár dní po finále zlatá medaile, bylo překvapivé. Budějovický odchovanec Filip Novák byl smolařem šampionátu. Jel na své první mistrovství, ale moc si ho neužil.
Jeho pobyt se omezil na několik dní. Ve druhém zápase proti Norsku si z osobního souboje odnesl poškozené vazy v rameni a jel domů.
„Bylo to pro mě velké zklamání a na zlatu necítím velkou zásluhu. Ale nebrečel jsem, jak se někde psalo,“ netají Novák. Z hokejisty se stal fanoušek. Zápasy sledoval doma a finálový duel proti Rusku v Moskvě. Hrál za tamní Balašichu. „Doktoři mě chtěli vidět. Jen lehce jsem tam vítězství oslavil, abych od Rusů nedostal nařezáno,“ smál se.
Předávání medailí si tak nevychutnal v neděli na ledě haly v Kolíně nad Rýnem, ale až v úterý v budějovických Masných Krámech, kam mu ji přivezl kamarád a reprezentační spoluhráč Jiří Novotný.
3 Jiří Novotný
„Hned po předávání medailí za mnou přišel v šatně manažer reprezentace a dával mi jednu pro Filipa,“ popisoval Jiří Novotný.
Z hokejisty byl rázem kurýrem. „Celé dva dny oslav jsem ji měl v kapse džínsů a předal mu ji až v úterý,“ popisoval cestu zlata Novotný.
Rodák z Pelhřimova žije v Budějovicích už deset let a prošel dorosteneckými a juniorskými celky místního klubu. Na rozdíl od prvních dvou jel už na svůj třetí šampionát a jeho role byla podstatně jiná.
Zatímco v roce 2007 byl v Moskvě jako nováček, v kanadském Quebecu před dvěma roky už si zahrál víc. „Tenkrát jsem dostal víc prostoru a byla škoda, že to nevyšlo,“ vzpomínal na vyřazení od Švédů ve čtvrtfinále.
Nyní jel na mistrovství světa jako jedna z opor. Roli zvládl. „Nikdo od nás úspěch nečekal. To je na tom to nejlepší,“ radoval se z medaile Novotný, který bude v příštím roce hrát v KHL za kazašskou Astanu.
4 Pavel Vlašic
Na ledě moc času nepobude. A ani se tam nehrne. „Kolikrát jsem byl na ledě, spočítané nemám,“ říká masér a kustod budějovického HC Mountfield a reprezentace Pavel Vlašic. „A upřímně. Na led radši moc nechodím, protože vždycky, když tam musím, zavání to problémem,“ dodává.
Právě on je tím, který se stará o pohodu českých hráčů. V realizačním týmu reprezentace je od roku 2000 a tahle medaile pro něj byla už čtvrtou zlatou.
Letošní zlato přiřadí do své sbírky. I když všem medailím dává stejnou důležitost, té letošní se přeci jen jedné pocty dostat může. „Jestli nový trenér skutečně změní realizační tým, jak se šušká, budu na ni asi vzpomínat nejvíc,“ míní Vlašic, který si po mistrovských oslavách moc volna neužil. Už od pondělí se zase stará o extraligové hokejisty v Budějovicích.
