Badatelé využili toho, že z předchozích výzkumů již věděli, že část mozku zvaná hipokampus je během spánku zaneprázdněna tříděním prožitých událostí, které se ukládají do paměti jedince. Tato malá část mozku má totiž svůj význam nejen při prostorové orientaci, ale také při krátkodobém uchovávání informací.
Ačkoli to bude znít jako klišé, hlavní roli sehrálo v pokusu bludiště. Tým neurologa Matta Wilsona zkoumal skupinu potkanů, kterým puštěl při průchodu bludištěm dva různé tóny. Že jsou tóny užitečné, zjistili potkani vcelku brzo. Jeden signál naznačoval, že se na křižovatce mají vydat vlevo, při druhém je čekala odměna vpravo. Během tohoto učení vědci nahrávali jejich nervovou aktivitu.
Aktivitu mozku si vědci pořizovali i později během spánku hlodavců. Za pomoci souvztažné analýzy pak vědci dospěli k závěru, že potkani o průchodu bludištěm sní. Když ale vědci přehráli tóny z experimentu, zaznamenali, že potkani začali snít o té části bludiště, s níž tón souvisel. Experiment tak prokázal, že obsah potkaních snů lze změnit tím, že jim znovu přehrají některé z jejich vzpomínek během spánku.
Experti předpokládají, že jednoho dne dokáží kontrolovat paměť během spánku výrazněji. V těch nejodvážnějších spekulacích dokonce mluví o tom, že budou umět vybrané vzpomínky zesílit, zablokovat nebo i měnit.
