Turecká lira se řítí dolů a ekonomika je na hraně finanční krize. Od začátku srpna lira ztratila přes 30 procent své hodnoty. Záminkou pro oslabení je zhoršení vztahů s USA, kdy se Trump rozhodl zdvojnásobit dovozní tarify na ocel a hliník. Paradoxně kvůli předchozímu oslabení turecké liry. Ani turecký prezident nepomáhá situaci uklidnit a vyhrožuje svým obchodním partnerům, odmítá pomoc a zvyšování sazeb.
To je ale jen záminka. Nestabilita souvisí s dlouhotrvající makroekonomickou nerovnováhou. Turecko má přes pět procent vysoký deficit běžného účtu. Pro jeho financování musí být schopno přilákat každý rok odpovídající částku ze zahraniční. Každý rok. A každý rok tak naroste zahraniční zadlužení Turecka. Země, která jede na takových steroidech, potřebuje mít důvěru mezinárodního finančního trhu, protože jinak tvrdě narazí. Tohle poznalo už mnoho zemí, například během asijské krize. Turecko důvěru rychle ztrácí.
Pokud země není schopná přilákat dostatečné množství zahraničního kapitálu, tak musí snížit svou domácí poptávku. Tedy spotřebu a investice. Minimálně o zmíněných pět procent. Což už samo o sobě zavání ekonomickou krizí.
Nicméně zahraniční investoři mohou chtít své peníze zpět. To propad domácí poptávky jen zvýší. V realitě se k tomu přidá krize tureckých bank, zadření úvěrového kanálu, negativní sentiment, panika. To je koktejl, který může způsobit nejen „normální“ ekonomickou krizi, která se dá vydýchat, ale regulérní finanční krizi.
Nějaké pozitiva? NATO a EU na jedné straně a Turecko na druhé straně se navzájem potřebují. To by je mohlo dovést k vyjednávacímu stolu i přes silácké řeči z posledních dnů. Pokud ne, tak to bude špatně nejen pro Turecko, ale kvůli nákaze do dalších zemí i pro globální ekonomiku.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny
