K jednacímu stolu dnes opět zasedne Evropská centrální banka. Tentokrát prvně pod taktovkou své nové šéfky Lagardeové. Před tou bude stát nelehký úkol, a to zrevidovat všechny nástroje, které má ECB k dispozici, včetně způsobů stanovení inflačního cíle. Ten by se mohl změnit v dvouprocentní symetrický s fluktuačním pásmem ± 1 procentní bod. Inflační cíl by se tím stal flexibilnější.
Zveřejňování toho, jak kdo z rady guvernérů hlasoval, by pak mohl být krok k větší transparentnosti měnové politiky ECB. Přestože současný ekonomický stav žádné další kroky ze strany ECB akutně nevyžaduje, bude si muset nová šéfka ECB udělat jasno i v tom, jaké nástroje má v případě zhoršení hospodářského vývoje vlastně k dispozici. A bohužel jich není mnoho.
My očekáváme, že v červnu příštího roku sáhne k dalšímu snížení úrokových sazeb a posune je tak ještě více do záporu. Zároveň předpokládáme, že objem nakupovaných aktiv bude muset ze současných 20 miliard eur zdvojnásobit. I tak to ale nebude stačit a na pomoc měnové politice bude muset přispěchat ta fiskální. K tomu už vlády členských zemí vyzýval jak bývalý prezident ECB Draghi, tak i Lagardeová.
Pokud by země, které nemají problém s fiskálními pravidly, využily v příštím roce celý svůj prostor, mohl by fiskální impulz dosáhnout až 0,7 procenta HDP eurozóny. Prostor tu tedy je, zatím ale k jeho využití chybí politická vůle. ECB se tak bude muset zatím spoléhat na vlastní nástroje, jejichž možnosti jsou ale bohužel omezené.
