Bylo jasné, že data, která odhalí vývoj ekonomik v době karantény, budou extrémně špatná. Propad průmyslu v ČR o 30 procent či maloobchodu o 20 procent by za normálních okolností znamenal opravdové drama. Interpretace těchto dat je ale zcela odlišná od toho, na co jsme zvyklí.
Vypnutí a zapnutí ekonomiky je sice brutálním zásahem, ale velmi krátkým. To, že například v dubnu se průmysl propadl o 10 procent hlouběji, než se čekalo, nebo že zahraniční obchod sklouzl do hlubokého deficitu 27 miliard korun, zatímco analytici v průměru čekali malý přebytek, vlastně není až tak velkým překvapením. Spíše to ukazuje na fakt, který si většina prognostiků uvědomuje, a sice že nejistota těchto odhadů je nyní mnohonásobně větší než v klidných časech.
Jasně, je rozdíl, zda průmysl jeden měsíc klesl o 20 procent nebo o 40 procent. Ale pořád z toho nevyplývá to, jak se bude chovat další měsíc. Překvapení může jít na obě strany.
Z hlediska epidemického vývoje se situace zatím vyvíjí příznivě. Měsíc a kousek nazpátek si většina lidí neuměla představit, že bude sedět v naplněné restauraci nebo že by pro letošek plánovala dovolenou v zahraničí. Z hlediska hospodářského se nám teď bude ukazovat, jak silně se domácnosti a podniky potopily a kdo zůstal pod vodou nadobro. Pak přijde čas na ex-post hodnocení hospodářské politiky a její stabilizační funkce.
A zatímco dubnový vývoj služeb a maloobchodu jakoby naznačoval, že situace českých domácností může být stále relativně příznivá, velký propad průmyslu naopak vzbuzuje obavy z dalšího vývoje.
Autor je ekonom Komerční banky
