Akcie poblíž historických maxim nejsou smysluplné. Burzy přivolávají korekci
Geopolitické hrozby se v posledních letech staly takřka nedílnou součástí tržní reality. Nelze se proto divit, že jejich eskalace již investory příliš nevzrušuje. Burzovní reakce na nejnovější střet mezi Izraelem a Iránem zůstává spíše vlažná. Nicméně další vyhrocování konfliktu, případně druhotné efekty v podobě růstu cen ropy, by investoři neměli brát na lehkou váhu.
Hlavní americký index S&P 500 se stále obchoduje kolem úrovně 6 000 bodů a není příliš daleko od svého historického maxima. Tato vysoká hodnota nekoresponduje s celou plejádu rizik na obzoru. O obchodních dohodách se sice jedná, ale prozatím bez hmatatelného progresu. Spojené státy se potýkají s rekordním zadlužením a schodek rozpočtu se prohlubuje. Fed odkládá termín pro snížení sazeb a nyní se navíc objevuje nebezpečí války na Blízkém východě.
Situace v tomto regionu je vyhrocená minimálně od října 2023 a navzdory dočasným eskalacím nepřerostla v rozsáhlejší konflikt. Burzy jsou proto imunní: akcie zatím neztrácejí a ceny ropy sice stoupají, ale ne skokově. Bezstarostnost se ovšem může vymstít. Cla a geopolitické roztržky zvyšují riziko stagflace – tedy nástupu inflačních tlaků v doprovodu se slábnoucí ekonomikou, což je noční můra centrálních bankéřů.
Firmy doposud příliš nezdražovaly
Poslední čísla z USA přispěla k tržnímu optimismu, jelikož se potvrdilo, že cenová dynamika zpomaluje i přes to, že od dubna již platí tarify na importy do USA. To však neznamená, že dění kolem inflace zůstane příznivé i do budoucna. Ke slabší inflaci v květnu přispěla skutečnost, že firmy doposud příliš nezdražovaly. Mohly si to dovolit, jelikož v uplynulých měsících tvořily zásoby a nyní je postupně rozprodávají. Zároveň může část podniků dočasně obětovat marže s cílem zajistit si tržní podíl.
Tento přístup však má své limity. Zásoby nejsou nekonečné a ředění marží není dlouhodobě udržitelnou strategií. Tučné marže představují klíčový faktor pro dlouhodobý kurzový vzestup akcií, a nelze tak očekávat, že by se jich management firem vzdal. Z toho vyplývá, že ke zdražení v budoucnu zkrátka dojde.
Uvědomují si to i centrální bankéři. Fed na svém posledním zasedání zvedl odhad inflace pro letošní rok na tři procenta, přičemž v březnové prognóze očekávali bankéři pouze 2,7 procenta. Toto zvýšení na druhou stranu nelze považovat za razantní. Vychází z předpokladu, že cla, která Spojené státy uvalí na obchodní partnery, nebudou extrémní. Centrální banka tak sází na to, že se americké administrativě podaří v dohledné době uzavřít dohody s klíčovými obchodními partnery. Jde ovšem o velmi optimistický předpoklad, pokud vezmeme v potaz, že deadline pro zavedení recipročních cel je 9. července.
Nevyzpytatelné ceny ropy
V tomto kontextu je geopolitika a její potenciální dopad na ceny ropy nebezpečná. Pokud černé zlato zdraží, zvýší se i inflace. Kurz ropy sice nejde na aktuálních hladinách považovat za ustřelený - Brent se nyní obchoduje na úrovni okolo 75 dolarů za barel, a nachází se pouze mírně nad ročním průměrem -, nicméně nesmíme zapomínat, že současné povzbudivé dezinflační trendy vyvolal právě pokles cen ropy od konce března.
Od konce května již kurz ropy opět letí vzhůru – aktuálně se nachází zhruba 20 procent v plusu. Pokud se na těchto cenách udrží, propíše se do vyšší inflace. Situace kolem této strategické suroviny je tak nezanedbatelným zdrojem rizika. A to ani nemusí nastat extrémní scénáře typu uzavření Hormuzské úžiny, což by vystřelilo ceny ropy citelně nad úroveň 100 dolarů za barel.
Investiční terén je zkrátka dostatečně komplikovaný a geopolitika je další potenciální překážkou. Investoři upínají naděje k variantě, že se vše zázračně vyřeší. Že dojde k celní dohodě, schválení rozumného rozpočtu a ekonomika nadále rychle poroste. Stát se to sice může, nicméně sázet pouze na naplnění nejvíce optimistické varianty není racionální. Kurzy amerických akcií poblíž historických maxim nepůsobí jako smysluplné. Burzy jsou náchylné ke korekci.
