Na kolaps americké Silicon Valley Bank na jaře loňského roku jsme už skoro zapomněli, ale nastupuje další špatná bankovní zpráva z USA. Týká se poměrně velké banky New York Community Bancorp (aktiva přes 100 miliard dolarů), jejíž problémy zřejmě souvisejí s financováním nemovitostí. Tedy na první pohled. Příčiny jsou hlubší. Amerika totiž mimo jiné nepřijala pro své (jiné než velké) banky mezinárodní „basilejská“ pravidla, což umožňuje bankám podstupovat vyšší rizika a mít méně rezerv pro případ havárií.
To se projevilo v situaci, kdy vysoká inflace vyhnala úroky vzhůru. Mnohé americké banky nejen utrpěly astronomické ztráty z poklesu hodnoty hlavně dluhopisů s fixním úrokem (mluví se o celkové částce nad 500 miliard dolarů) a další rána přišla z ochlazení trhu s realitami, které s sebou růst úroků nese. Mimo to, jak může vidět skoro každý, kdo v posledních letech americké metropole navštívil, někde musejí ležet nemalé ztráty z toho, že mnoho nemovitostí „leží ladem“, protože nové modely ekonomiky po nich snížily poptávku.
Nemovitostní bublina
Některé z těchto faktorů mohou být dočasné. Pokud klesnou úroky, hodnota delších dluhopisů vzroste, ale jak je patrné, pro některé hráče to může být pozdě. Nelze podcenit ani další nastupující hrozby. Zejména problém gigantické bubliny na trhu nemovitostí financovaných čínskými developery. Ta asi způsobí největší problémy „v zemi původu“, ale kvůli obrovské velikosti (jen mediálně proslulý developer China Evergrande Group „v likvidaci“ dluží přes 300 miliard dolarů) se dotkne mnoha investorů i za hranicí Číny.
Jak velký dopad bude tento vývoj mít, rozhodne schopnost čínského právního řádu a také čínských státních institucí škody způsobené vznikem aktiv, o které není zájem, minimalizovat. A to je obrovská neznámá. Probíhající „obtížné bankovní časy“ se vyhýbají unijním bankám a v Evropě se rizika projevila jen pádem dlouhodobě problémové „neunijní“ banky Credit Suisse, kde zřejmě tamní regulace přinejmenším částečně selhala.
Dobrá odolnost unijních bank není náhoda. Nejde jen o to, že moderní, na řízení rizika postavená pravidla Basel 2 jsou v EU standardem (a proto jsou ztráty z přecenění aktiv v EU mnohem nižší než v USA). Zásadním prvkem mozaiky je též „bankovní unie“, tedy dohled nad největšími bankami „z jednoho místa“, tedy v odpovědnosti Evropské centrální banky (samozřejmě se zapojením dohledů místních). Útoky na možnost, že by se do tohoto systému Česko brzy zapojilo, jsou proto absurdní nejen s ohledem na to, že naše země je jedním z hlavních advokátů jednotného trhu. Ten by totiž samozřejmě měl zahrnovat i co nejvíce harmonizovaný, koordinovaný a z hlediska „celého trhu“ prováděný dohled.
Bail in místo bail outu
Bez větší pozornosti veřejnosti navíc vznikl a rozvíjí se systém „řešení krizí“, který stojí na tom, že banky samotné musejí mít dostatek nástrojů na řešení problémů. Namísto nepopulárního a neférového „bail outu“, tedy pokrytí ztrát penězi z daňových poplatků, jsou nyní banky připraveny na „bail in“, tedy krytí ztrát „uvnitř“, i pomocí částečného odpisu některých pasiv, nikoliv však těch od běžných střadatelů.
Tento koncept, který by měl dále posílit nový návrh Evropské komise, by měl zajistit nejen to, že u většiny krizí bude problém vyřešen „bez zásahu zvenčí“, ale hlavně to, že se krize nedotkne většiny vkladatelů – banka se buďto „sama očistí“, anebo její aktiva a pasiva převezme banka jiná. Zásadně se sníží náklad pro ekonomiku spojený i s omezením dostupnosti peněz pro klienty a rizikem „nákazy“. A také významně klesne riziko, že problém bank zaplatí daňoví poplatníci.
Bankovnictví je oblast, která nikdy nebude prosta rizika. Lze ho ale podstatně snížit. Dnešní situace, ač si to pod tlakem všemožných rizik ne každý uvědomuje, je dalším z testů odolnosti finančního systému. Zejména velmi vysoké ceny nemovitostí v kombinaci s vysokými úroky jsou totiž obvyklým startovacím mechanismem problémů.
Požadavek na velký polštář
Vývoj amerických bank potvrzuje jak rozsah rizika, tak i to, že některé regulatorní mechanismy nejsou dost robustní. Vývoj v EU naopak ukazuje, že investice do robustnější regulace, společného dohledu a přechod od řešení krizí na úkor státu k požadavku na velké „polštáře“ uvnitř bank funguje. Doufejme, že tomu tak bude i dál. Zásadním předpokladem je, že výkon ekonomiky Evropské unie (a tedy členských zemí) se začne zlepšovat. A to proto, že přes veškerou snahu tvůrců regulace o kvalitní dohled mohou být banky jen stěží dlouhodobě v mnohem lepší formě než celá ekonomika.
Autor je europoslanec za TOP 09 a bývalý viceguvernér ČNB.
