Na inflaci zareagovali centrální bankéři v Evropě i v USA opožděně. Po počátečním otálení se však postupně pustili do nejagresivnější utahovací kampaně od osmdesátých let. Ta pozvolna začíná přinášet ovoce. Dezinflační proces v západním světě nabírá na obrátkách a cyklus zvedání sazeb tak vstupuje do své finální fáze.
Zvýšení úroků o čtvrt procentního bodu na středečním zasedání americké centrální banky můžeme považovat za takřka hotovou věc. Tempo růstu cen ochabuje, stále však levituje vysoce nad oficiálním cílem americké centrální banky. Balancování mezi cenovou a finanční stabilitou není v tuto chvíli na pořadu dne. Investoři pochopili, že americký peněžní systém je zdravý a odolný.
Nuceného převzetí aktiv skomírajícího finančního domu First Republic gigantem JP Morgan si trhy sotva všimly. Kolaps banky nekontaminoval širší burzovní sentiment. Nejasnosti panují ohledně monetárního vývoje po květnovém shromáždění. Správci aktiv nyní věří, že Fed tento týden svůj úrokový cyklus zakončí.
Osobně se přikláním k názoru, že se centrální banka vydá se sazbami nahoru o 25 bodů i v červnu. Trh práce totiž stále vykazuje zřetelné známky přehřívání. Mzdy v americké ekonomice rostly během prvního kvartálu tempem 1,2 procenta, což představuje zrychlení oproti 1,1 procenta v závěrečném čtvrtletí roku 2022. Inflační očekávání rovněž zůstávají zvýšená. Restriktivnější postoj je tak v daném momentě správnou volbou.
Zatímco šance na zvýšení úroků v červnu nebo jejich ponechání beze změny jsou zhruba vyrovnané, prakticky s jistotou lze konstatovat, že Fed během letošního roku nepřistoupí k redukci sazeb. Tržní očekávání, která naznačují, že do ledna 2024 přistoupí banka ke dvojnásobnému snížení úroků, odporují ekonomickým reáliím. Holubičí scénář by se uskutečnil pouze v případě hluboké recese. Ta se prozatím nejeví jako pravděpodobná.
Evropská centrální banka (ECB) se aktuálně ocitla v roli hlavního jestřába. Cyklus zvedání sazeb zahájila o tři měsíce později než Fed, což vysvětluje pomalejší dezinflační tendence v eurozóně. Tento týden frankfurtská instituce přistoupí ke zvýšení úroků o čtvrt procentního bodu. S ohledem na rétoriku centrálních bankéřů nešlo kategoricky vyloučit ani „hike“ o 50 bodů.
Nicméně dubnový inflační report potvrdil mírné ochlazování jádrových cen. Současně čtvrtletní šetření úvěrových podmínek bank (BLS) ukázalo, že peněžní ústavy v EMU zpřísnily úvěrové standardy více, než se původně předpokládalo. Podle této statistiky poptávka po úvěrech ze strany podniků v eurozóně ochabuje nejrychlejším tempem od roku 2008. Kreditní utahování může zafungovat jako substitut vůči vyšším sazbám a poskytuje tak ECB určitý stupeň komfortu.
Podívejte se na Z(a)tracená čísla: Český inflační vabank
Další úroková choreografie bude záviset na nově příchozích makrodatech. V tuto chvíli trh sází na další zvýšení úroků v červnu a červenci. Terminální sazba by se tak měla podle správců aktiv vyšplhat na 3,75 procenta. Pokud však jádrová inflace nesestoupí ani v následujících měsících markantně pod 5 procent, nelze vyloučit ani razantnější akce. Sazby by se tak mohly přehoupnout přes 4 procenta a pokořit historicky rekordní úrovně.
Za poslední rok odvedly Fed i ECB velký kus práce. Banky se naučily vést s trhy dialog, a proto dokážou operovat konzistentně a předvídatelně. Přestože medicína začíná pomalu zabírat, deklarace konečného vítězství nad inflací by byla předčasná a troufalá. Centrální bankéře čeká další komplikované manévrování. Prozatím se však zdá, že alespoň první kroky pro vylepšení pošramocené reputace se jim vydařily.
