Nákupy čtyřkolových lehkých dopravních prostředků se pro českou obranu zdají být značně složitou materií. Pojďme si jen ve zkratce připomenout kapitolu starou přesně tři roky. Tehdy, v listopadu roku 2020, ministerstvo obrany podepsalo nákup matně zelených teréňáků Toyota Hilux. Vyvrcholila tak mnohaletá snaha armády zbavit se závislosti na terénních automobilech UAZ-469 z období studené války. Ty i třicet let po pádu komunismu tvořily dopravní páteř českého vojska a stále jich jezdilo několik stovek.
Když došlo na obměnu uazů, tehdejší velení generálního štábu pod náčelníkem Alešem Opatou působilo poměrně sebevědomě. Nikdo z velitelů si nepřipouštěl žádné potíže.
Vždyť přece kupujeme obyčejný terénní automobil natřený nazeleno, bez zbraní, bez pancířů, prostě bez jakýchkoliv speciálních požadavků, dal by se parafrázovat sebejistý postoj velitelů. Kdo dá levnější nabídku, vyhraje. Jenže realita byla zase o dost jiná.
Na první pokus se soutěž nepodařila, nové auto si obrana vybrala až na druhý pokus. Jak se ale ukázalo, nastaly další potíže. Řadu nových vozidel Toyota Hilux za jednotkovou cenu 893 tisíc korun museli vojáci odstavovat, odvážet na hromadné svolávací akce do servisu a dlouhou dobu na ně neexistovala globální servisní smlouva.
„Vykuchaná“ vozidla jsou vlastně doteď terčem posměchu (nemají rádia, na zadní řadě sedadel není příliš místa a když neběží motor, nemohou rozsvítit světlomety) a tento obchod tak rozhodně nepatří k těm příkladným.
A teď zpátky do současnosti. S takto nabytou zkušeností se obrana dala do příprav nákupu 159 lehkých útočných vozidel pro jednotky 43. výsadkového pluku. Auta se mají stát hlavní bojovou silou pluku pro rychlé a přesně zacílené operace. Na kontrakt si ministerstvo obrany vyčlenilo maximálně 5,6 miliardy korun a pustilo se do otevřené soutěže. Oficiálně letos v září ale musel rezort obchod zastavit. A to s takovýmto vysvětlením: „Armáda České republiky doporučila zadavateli, kterým je sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany, zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku ,lehké útočné vozidlo‘.
Vývoj zakázky
zdroj: ministerstvo obrany |
Hlavním důvodem doporučení byl výrazný nárůst ceny oproti naplánovaným finančním prostředkům. Dalším důvodem byly změny operačních požadavků armády související se současným vývojem bezpečnostního prostředí.“
V září tak nastalo něco, o čem se mluvilo už několik měsíců. Zakázka se zkrátka hned od startu nevyvíjela dobře. Těch důkazů bylo hned několik. Jednak se do soutěže nepřihlásili zdaleka všichni zájemci, kteří v minulosti projevili zájem dodávat armádě lehká útočná vozidla. Ve finále měl proto rezort k dispozici jen dvě nabídky, přestože na trhu existuje poměrně velký počet zavedených a – především – bojem prověřených útočných vozidel v požadovaných parametrech.
Zásadní signál, že vše nešlape tak, jak se čekalo a plánovalo, byl ale jinde. Spočíval v obrovském množství dotazů a žádostí o vysvětlení, které průběžně k zadávací dokumentaci přicházely. Ministerstvo kvůli nim muselo několikrát odsunout lhůtu pro podání nabídek.
Na posledním jednání sněmovního výboru v polovině října v té souvislosti zaznělo, že dotazů mělo dorazit několik stovek. Zakázka na lehká útočná vozidla navíc oživila další starou bolest ministerstva. Tou je nesoulad mezi ministerským odhadem ceny kontraktu a následnou realitou u řady kontraktů.
Potíž přitom rezonovala nejhlasitěji na začátku roku 2020. Tehdy způsobila i personální otřes v nejvyšších patrech rezortu. Z funkce náměstka pro vyzbrojování musel odejít Filip Říha. Teď prý byly nabídnuté ceny za nová lehká útočná vozidla až třikrát vyšší než předpokládaných 5,6 miliardy korun, se kterými ministerští úředníci počítali.
Tak obrovský rozdíl má dvě vysvětlení a ani jedno není pro českou obrannou politiku příjemné. Buď se tedy úředníci velmi netrefili a odhad sestavili na základě špatných nebo extrémně zastaralých dat. Jenže právě toho se mělo ministerstvo po událostech ze začátku roku 2020 vyvarovat. Druhou možností je, že firmy, které se rozhodly podat nabídku, sice znaly předpokládaný finanční rámec zakázky, ale prostě jen zkusily otestovat situaci a hranice možného.
Podle informací z vyzbrojovací sekce nyní ministerstvo rozjelo přípravy opakované zakázky. Jestli půjde znovu cestou otevřené soutěže, zatím není jasné. Nicméně o chybách, na nichž původní tendr ztroskotal, prý úředníci vědí.
I pokud druhý pokus dopadne lépe, nákup lehkých útočných vozidel opět ukazuje, že s otevřenými výběrovými řízeními má ministerstvo dlouhodobě problém. To je nyní, v době markantně rostoucího obranného rozpočtu, závažný signál.
