Ty zprávy znějí víc než varovně. Zbrzdí se život v regionech, přibude nezaměstnaných, a navíc nebude mít kdo uklízet špinavé ulice. Řeč je o tom, že stát téměř ruší příspěvky na veřejně prospěšné práce. Jenže je to jen finanční droga, chyba v systému, na kterou si obce za desítky let navykly, a pokud na ni teď peníze nejsou, nemají co protestovat.
Peníze na takzvané veřejně prospěšné práce už Česko nedostane z Evropského sociálního fondu, a tak by muselo výpadek platit z už tak dost vybrakovaného státního rozpočtu. Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy rozhodlo, že příspěvek bude určen jen pro znevýhodněné uchazeče o zaměstnání, kteří mají bydliště v sociálně vyloučené lokalitě a zároveň obci do pěti tisíc obyvatel. Suma sumárum dá na tuhle aktivitu stát sto milionů korun. Pro srovnání: Ještě v roce 2019 to bylo 1,5 miliardy.
Od té doby, co mají radnice v Česku tuhle informaci k dispozici, začali starostové a zástupci obecních sdružení a svazů naříkat, jak je stát podrazil a jak se u nich zhorší sociální situace a stav měst.
Ale pravda je trochu jinde. Veřejně prospěšné práce, které platí příspěvkem úřady práce, spadají do obálky s názvem „aktivní politika zaměstnanosti“. Tenhle institut má obecně podporovat lidi, aby získali práci. Ona „vépépéčka“ nebyla nikdy zamýšlena jako trvalá forma podpory. Obecní úřady (ale zdaleka nejen ony) dostaly tahle místa přidělená proto, aby se daný zaměstnanec osvědčil a posléze ho zaměstnaly natrvalo. Záměrem bylo vytvořit jakési dočasné postrčení nefunkčního pracovního trhu.
Jenže jak šly roky, starostové si zvykli, že stát jim de facto zaplatí obecní zaměstnance, kteří se starají o obecní majetek. Když na ně nejsou příspěvky, dočasně je propustí a za čas zase přijmou.
Takhle to ale fungovat nemá. Obce mají své rozpočty, své peníze, se kterými se musejí naučit hospodařit. Stát je nemá touto formou co dotovat. Nota bene ve chvíli, kdy obce a kraje loni hospodařily s rekordním přebytkem ve výši 71,7 miliardy korun, což odpovídá přibližně procentu českého hrubého domácího produktu, jak ukázala data systému Státní pokladny za rok 2023.
Navíc v Česku téměř neexistuje nezaměstnanost. Firmy marně shánějí 270 tisíc lidí, jak ukazují únorová data úřadů práce. Takže každý za své, pánové, chtělo by se říci.
Samotný institut veřejně prospěšných prací samozřejmě není špatný, ačkoliv vznikl kdysi v hloubce devadesátých let. Člověk zařazený na tomhle místě zůstává formálně dál nezaměstnaný, jen místo aby seděl doma, udržuje si pracovní návyky. Časem se má zapracovat na dané pozici, přitom instituce, kde pracuje, nenese žádné nebo jen malé riziko a zaměstnanec ještě platí odvody a daně.
Systém se má ovšem zapínat a vypínat, tlumit a posilovat podle cyklů nezaměstnanosti a jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti sloužit konkrétním lidem k získání dlouhodobé práce, a ne obcím k tomu, aby jim stát zametl chodníky. Pro příklad: město Bohumín s necelými 21 tisíci obyvateli mělo takových míst kdysi dokonce dvě stě.
Pokud teď stát dělá přesně to, co má, tedy v době bohatých obecních rozpočtů a nízké nezaměstnanosti odmítá ze svého rozpočtu veřejně prospěšné práce platit, chová se nadmíru racionálně. Jen škoda, že si to vyžádala situace, a ne odvaha politiků.
