Buď to vyjde, nebo ne. Stanjurova míra nejistoty je pořád velká

Ministr financí Zbyněk Stanjura

Ministr financí Zbyněk Stanjura Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Vláda je v polovině svého mandátu, což ve většině podobných případů znamená, že pomalu končí doba, kdy se vřele stará o veřejné blaho, a přichází čas, kdy se víc začíná starat o blaho svoje a svých partají. Přeloženo do srozumitelné řeči nastává čas, kdy jsou volby už tak nějak za rohem a jen blázen by se pouštěl do větších legislativních dobrodružství.

Pokud měla vláda Petra Fialy v ekonomické oblasti napsat svůj odkaz, už byl sepsán. Jmenuje se konsolidační balíček a aktuálně se ve sněmovně nachází ve třetím čtení, poslanci se do něj za pár dní znovu pustí.

Ministr financí se právě vrátil z Hradu a dostali jsme tuto zprávu: „Další velkou legislativní změnu nechystáme. Už ve volební kampani jsme říkali, že chceme změnit daně jednou za volební období. Nebudeme připravovat další balíček,“ prohlásil Zbyněk Stanjura. Neboli hotovo, dvacet, sem tam se ještě něco pošteluje, vynásobí nebo pokrátí lidoveckým indexem a roky 2024 a 2025 jsou víceméně pod střechou. Schodek na příští rok má být 252 miliard, tedy zhruba o 40 miliard nižší než letos, navenek je všechno v pořádku, slib postupného snižování schodků zůstal zachován.

Ale pozor. Když si přečteme velký rozhovor, který Stanjura poskytl deníku e15, nebudeme se moci ubránit dojmu, jak moc je to všechno jen hra s čísly – abychom se přímo ubránili pojmu náhoda. A nejhorší je, že přiznání značného prvku nejistoty se v rozhovoru mimoděk nebrání ani ministr financí. Nejistý je třeba výběr windfall tax a nikoho to, zdá se, příliš netrápí. Je to jak v tom starém číšnickém vtipu: „No tak to máme tohle a támhleto, plus tady tohle, když to vyjde, tak 85 miliard…“ „Co je to – když to vyjde?“ „Aha, tak to nevyšlo.“

Pusťte si rozhovor se Zbyňkem Stanjurou:

Video placeholde
Kvartál s ministrem financí: Rozhovor se Zbyňkem Stanjurou • e15

Skutečně to nebude 85 miliard, jak bylo plánováno. Polovina? Možná. „Odhadovali jsme, že z windfallu přijde kolem 40 až 45 miliard. A ty odhady trvají,“ říká teď Stanjura, a proti tomu stojí poradkyně premiéra Helena Horská, která mluví dokonce jen o 32 miliardách. Vzrušuje to někoho? Nikoli.

Vláda znovu zavádí poplatky za obnovitelné zdroje, sama tedy říká, že je nezavádí, jen je za koncové odběratele přestává platit, což je sice totéž, ale líp to zní. Situace na trhu energií je příznivější, i tak ale hrozí, že koncový uživatel nakonec zaplatí víc, ale jak říká Stanjurova dialektika, třeba taky ne: „Může se stát, že přestože poroste regulovaná část koncové ceny, pokles ceny silové energie bude vyšší a koncová cena pro domácnosti bude nižší, než je dneska.“

Což je krásný výrok, který má dvě složky. Tu pevnou, která počítá se zdražením přes zmíněný poplatek, a pak volnou, která se pohybuje kdesi v křišťálové kouli. Pro odběratele je to celkem jasná zpráva, že elektřina buď zdraží, nebo taky ne. No, neberte to. Chtěli byste mít ve velkých ekonomických otázkách jasněji? Zapomeňte. „My jsme přiznávali – a myslím, že to nikdo jiný nezpochybňoval –, že těch nejistot v září 2022, kdy se připravoval návrh státního rozpočtu, byla velká řada,“ uvedl Stanjura ve své bezelstně odzbrojující odpovědi.

Úsměvné je, že těch nejistot v říjnu 2023, kdy se připravuje rozpočet na příští rok, je zhruba stejně, tedy hodně. A podobné to bude i za rok. Až se historie zeptá: Ve Stanjurově éře se snižovaly stamiliardové schodky, a to o desítky miliard ročně – samozřejmě pokud to vyjde. Míra nejistoty je pořád ještě příliš velká. Ty dva roky to snad nějak doklepou.

Autor je spolupracovník redakce