Konsolidační balíček konsoliduje jen důsledky zvyšování výdajů současnou vládou, ale pozůstatky po Babišovi zůstávají prakticky netknuté. Tento smutný závěr Národní rozpočtové rady (NRR), vyplývající z její zprávy o dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů, vážně není pro současný kabinet pochvalou. A není ani překvapením, stejně jako konstatování, že další šetření musí pokračovat i v době po příštích volbách.
NRR vznikla v roce 2018 za Babišovy vlády jako její symbol rozpočtové odpovědnosti. Je složena ze tří odborníků, které volí Poslanecká sněmovna. Po jednom členovi navrhuje Senát a ČNB, předsedu pak vláda. Má to zajišťovat nezávislost při kontrole věrohodnosti rozpočtu a hodnocení výhledu hospodaření státu. Babišova vláda s oblibou demonstrovala své dobré hospodaření v době vysokého hospodářského růstu, díky němuž prudce rostly rozpočtové příjmy.
Kromě založení rozpočtové rady prosadila i zákon o dluhové brzdě, podle něhož je po dosažení státního dluhu ve výši 55 procent HDP vláda povinna předkládat Sněmovně jen vyrovnané rozpočty a k nim plán na snížení dluhu. Babiš ale své nadšení pro rozpočtovou odpovědnost brzy ztratil. První předsedkyní rozpočtové rady se stala Eva Zamrazilová, současná viceguvernérka ČNB. Ta začala už na počátku covidu upozorňovat na to, že hospodaření státu se utrhlo ze řetězu a povede to k astronomickým schodkům, jež mohou velmi brzy vést k tomu, že stát narazí na dluhovou brzdu.
Ale Zamrazilová místo toho narazila na Babiše, který v zákulisí zvažoval, že po volbách v roce 2021 radu buď zruší, nebo zásadně obmění. Kritiku vždy snášel špatně a fakt, že nezvládá vývoj státního rozpočtu, mu obzvláště vadil, protože to podřezávalo jeho volební vyhlídky. Volby prohrál, rada se obměnila, ale jinak, než si přál. A dál říká vládě nepříjemné věci o možném nárazu na dluhovou brzdu, jež je před námi, a konsolidační balíček překročení dluhu ve výši 55 procent oddálil někdy z roku 2028 na rok 2032. Což si přiznejme, že není žádná výhra.
A když předseda NRR Mojmír Hampl říká, že vláda jen konsoliduje to, co sama rozdala, není to pochvala ani náhodou. Z hlediska budoucího zadlužování je to, co vláda udělala s mandatorními výdaji, hodně nešťastné. NRR upozorňuje, že k pravidelným valorizacím přibyly další zákonné povinnosti státu zvedat platby zdravotního pojištění za své pojištěnce stejným tempem jako důchody, platy učitelů držet na 130 procentech průměrné mzdy, což obnáší plnou valorizaci podle vývoje mezd, a obří balík zvýšení představuje pevný příděl do rozpočtu obrany ve výši dvou procent HDP. Dohromady pro příští rok je to podle rady přes 70 miliard korun, takže z 90 miliard balíčkových úspor zbývá jen 20.
Můžeme diskutovat, nakolik to vše bylo nutné, ale vláda si pro to nevytvořila žádný prostor jinde. Spíše naopak. Kontroloři nepřipočítali vládě to, co se stalo dříve, tedy úpravy daní snižující příjmy o zhruba třicet miliard korun, ani růst počtu státních zaměstnanců v obou dosavadních letech vládnutí současné koalice. V rámci balíčku a dalších úspor se nyní bude vláda pokoušet o zpětný pohyb a propouštění, což bude bolet a bude to nepopulární.
Je tedy zjevné, že ač je konsolidační balíček krokem správným směrem, měl by být jen krokem prvním a další vlády, jež přijdou po roce 2025, by měly být poučenější a tím směrem postupovat ve svém hospodaření od samého počátku. Jenže pravděpodobnost, že se tak stane, není při pohledu na naši politickou scénu příliš velká. Opozice hlásí, že po nástupu k moci zase všechno zruší, a Babišova teze, že jsme stále zadluženi velmi málo, nachází u spousty lidí hluboké pochopení. A dluhová brzda je jen čára v písku, protože nejde o ústavní zákon. Lze ji posunout či úplně zrušit s pouhou jednoduchou většinou v parlamentu.
Autor je komentátor Reflexu
