Digitální euro je na spadnutí. Evropská centrální banka na něm intenzivně pracuje a na veřejnost se dostaly už i první podrobnosti celého projektu. V ničem příliš nepřekvapily, snad jen v důrazu, který byl kladen na vytvoření levné a bezpečné alternativy karetním společnostem. Mezinárodní měnový fond by ale chtěl jít ještě o něco dál a představit celosvětově přijímané digitální peníze centrálních bank. Po 80 letech se tak může vyplnit plán na vytvoření jedné společné planetární měny.
Když britský makroekonom John Maynard Keynes na začátku 40. let rýsoval architekturu nového peněžního uspořádání poválečného světa, zakomponoval do něj i myšlenku světové centrální banky, která by kryla své peníze zlatem a všechny ostatní centrální banky by měly přístup k měně, již by tato centrální banka centrálních bank vydávala. Nazval ji tehdy bancor. Opozice ze Spojených států byla ale silnější, a přestože se Keynesovi podařilo v roce 1944 na konferenci v Bretton Woods vyjednat celou řadu svých nápadů, bancorem se nakonec tak trochu stal americký dolar. Mezinárodní měnový fond, Světová banka či Světová obchodní organizace, to vše jsou přímé děti této konference. Ale bancor nevyšel.
S nástupem debat o digitálních penězích centrálních bank se ale vrátil do hry. Centrální banky začaly přemýšlet nad tím, že by přístup ke svým bezhotovostním penězům nedaly jen obchodním bankám, ale i firmám nebo občanům. Dnes máme peníze na účtech v bankách, ale v centrální bance ho z nás nemá s výjimkou třeba zaměstnanců ČNB prakticky nikdo. Proč by ale centrální banka nemohla otevírat účet komukoli? Dnes už může, jen to nedělá. A pokud by to začala dělat, říkali bychom tomu digitální peníze centrálních bank, v anglické zkratce CBDC, anebo u nás třeba digitální koruna či e-koruna.
Jenže to jsme zatím pouze vyměnili peníze na účtech bank za peníze na účtech centrálních bank. To má řadu zajímavých dopadů a své fanoušky a odpůrce, což teď ponechme stranou, i když obavy jsou namístě. Jak do toho všeho zapadá bancor? Pojďme vytvořit SHC, tedy single hegemonic currency, vyzval centrální bankéře bývalý guvernér britské centrální banky Mark Carney. Česky bychom tomu mohli říkat jednotná hegemonní měna – protože to ale nezní tak uživatelsky přívětivě, říkejme tomu třeba bancor. Bancor měl být fixovaný ke zlatu, což by ale dnes stejně nebyl, i kdyby v Bretton Woods vznikl. Když americký prezident Nixon definitivně oddělil dolar od zlata, stalo by se totéž i bancoru. Nazývat SHC bancor tak není daleko od pravdy.
Má to ale jeden zásadní problém, o kterém před necelým měsícem mluvil Mezinárodní měnový fond. Ten si všímá vývoje CBDC a mrzí ho, že většina centrálních bank si hraje na vlastním pískovišti a nepřemýšlí nad tím, že by mezi sebou byly tyto nové měny snadno směnitelné. Fond tak vyzval centrální bankéře, aby se polepšili a hledali cestu, jak vytvořit společnou platformu. Cesty jsou dvě. Buď by podobně jako kryptoměny musely být CBDC tokenizované a standardizované tak, že by se směňovaly snadno jedna za druhou. S tím ale žádný z velkých návrhů CBDC nepočítá. Proč vytvářet tokeny, když stačí vést účty u centrální banky?
Pravděpodobnější cestou tak není nic jiného než bancor. Mezinárodní měnový fond by se stal světovou centrální bankou a přijímal CBDC jednotlivých zemí proti bancoru. Keynesův sen by se splnil, ale mohl by jít ještě dál. Stejně jako dnes chtějí centrální banky otevřít své účty veřejnosti, proč bychom nakonec nemohli všichni používat bancor přímo?
