Česko vzkvétá, tvrdí premiér i index. Mezitím se na nás dotahují Poláci a Rumuni
Česko má devátou nejzdravější ekonomiku v EU. Ukazují to data, která zveřejnil Index prosperity a finančního zdraví. Roste hrubý národní produkt i spotřeba, podařilo se zkrotit inflaci, zadlužení je stabilní a české firmy se vracejí zpět do rukou českých vlastníků. Nejeden by se tak skoro zaradoval, že nejrůznější zkazky o tom, jak nás válcují asijské ekonomiky, jsou daleko od pravdy. Přes povzbudivé umístění na evropském žebřičku je tady jedno zásadní ale – ačkoliv rosteme v HDP i ve spotřebě, jde nám to pomalu. A jiným kolem nás to jde o poznání rychleji.
„Česku se daří. Roste hrubý domácí produkt i spotřeba,“ řekl v pořadu FLOW premiér Petr Fiala (ODS). Rozhodl se tak povzbudit občany, kteří podle něj často upadají do špatné nálady a bojí se utrácet. Není podle něj navíc pravda, že by konsolidační balíček sáhl do peněženek nízkopříjmovým domácnostem a ty by tak na nákupy neměly – v Česku totiž roste reálná mzda, a vláda navíc u potravin snížila sazbu DPH z původních patnácti na dvanáct procent. A právě potraviny přece v nákupním košíku představují hlavní položku. Jak ale ukazuje minimálně středoevropské ekonomické srovnání, není růst jako růst. A nízkopříjmové domácnosti by asi také nesouhlasily.
Čísla Českého statistického úřadu opravdu ukazovala ke konci třetího čtvrtletí loňského roku nárůst HDP o 1,3 procenta, za poslední kvartál to bylo mezičtvrtletně půl procenta. Ekonomové i banky odhadují, že meziroční růst nakonec dosáhne jednoho procenta. Česko se sice může radovat z růstu i spotřeby, přehnaný optimismus ale není namístě.
Východní Evropa nasazuje tempo
Říká se, že je lepší našlapovat pomalu, ale jistě. Růst zemí, jako je Polsko, Rumunsko nebo Maďarsko ale naznačuje, že jsme možná zpomalili příliš. Zatímco ostatní trénovali a na ekonomické běžecké dráze se pokoušeli prodrat vpřed, Česko jako by se mezitím v obýváku kochalo pohledem na zavěšenou sbírku medailí. Ani jedna ze zmiňovaných zemí nás zatím nedohnala, takže může znít toto přirovnání zbytečně fatalisticky – minimálně jejich tempo růstu by pro nás ale mělo být budíčkem.
Koncem devadesátých let byla česká ekonomika v HDP na hlavu v paritě kupní síly na 75 procentech průměru Evropské unie. Těsně předtím, než začala pandemie covidu-19 kromě životů mařit i slibně nastartované ekonomiky, dokonce vyšplhala na 96 procent evropského průměru. Zjednodušeně lze říct, že domácí i zahraniční firmy za to v tuzemsku pořádně vzaly a spotřebitele bavilo nakupovat. Jenže covid zavřel výrobu i obchody a rostoucí ekonomika spadla v evropském srovnání o čtyři procentní body. A nastartovat se ji v mezinárodním srovnání už tolik nedaří.
Rumunsko je mezitím považováno za jednu z nejrychleji rostoucích evropských ekonomik. Samozřejmě základna pro jeho růst byla ještě nedávno nastavená relativně nízko a v rurálních oblastech zde často teprve dohánějí budování infrastruktury, která je pro Čechy standardem i v těch nejvzdálenějších malých obcích.
Země u Černého moře se ale velmi rychle otevřela technologickým inovacím, což v kombinaci se strategickou polohou mezi východní Evropou a západní Asií napomohlo tomu, že od roku 1990 do roku 2023 vzrostl její HDP devítinásobně. V roce 1995 se pohyboval kolem 31 procent průměru HDP v Evropě, dnes je na 79 procentech.
Polská růstová křivka v HDP na hlavu má podobně ostrý sklon. Zatímco v roce 1995 bylo Polsko na 45 procentech evropského průměru, Češi se mohli radovat z téměř 79 procent. Dnes nám do průměru EU v HDP chybí „jen“ osm procentních bodů a za třicet let jsme si tak dokázali polepšit o třináct bodů. Poláci jsou dnes sice na velmi podobné hodnotě jako my v roce 1995, za třicet let ale vyrostli o 38 procentních bodů. A podle ekonomů to zatím nevypadá, že by měli v plánu přibrzďovat.
Dříve vzor, dnes outsider
Hlavním motorem ekonomického restartu má být stejně jako loni i letos spotřeba. K jejímu současnému zhodnocení se ale nabízí vypůjčit si slova hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila: „A tady se začnou dít věci. Když se podíváte na data o spotřebě domácností, opět na obyvatele a v paritě kupní síly, tak uvidíte velký špatný. Začínali jsme jako premiant, ale aktuálně je to propadák,“ napsal na sociální síti X.
Spotřeba jako samostatný údaj samozřejmě nestačí ke zhodnocení kvality života v zemi. Nedokáže postihnout dostupnost zdravotnictví, kvalitu vzdělávání ani dopravní infrastruktury. V Česku ale spotřeba domácností tvoří zhruba polovinu hrubého domácího produktu a představuje tak zásadní komponentu ekonomiky. Jenže Češi se na rozdíl od Poláků nebo Rumunů rozhodli nechat většinu svých peněz v úsporách.
Od roku 2011 jsme se začali o spotřební prvenství přetahovat s Poláky a před dvěma lety nás tak trochu nepozorovaně přeskočili Rumuni. Kromě absolutních čísel se pak vyplatí sledovat to, s jakou rychlostí si počínají. Zatímco v roce 1995 bylo Rumunsko ve spotřebě na 33procentním průměru EU, v roce 2023 poskočilo na 86 procent. Česko za stejnou dobu vyrostlo z 71 procent na 81.
Vládní recept na levnější potraviny
A pak je tu dopad spotřební daně na základní položky z nákupních košíků nízkopříjmových. Zde je nepochybně vhodné zmínit, že i přes snížení DPH u potravin nebo léků z patnácti na dvanáct procent patří sazba stále mezi nejvyšší v Evropě.
Například Polsko pracuje s pětiprocentní nebo osmiprocentní sazbou v závislosti na produktu. Rumunsko má snížené sazby devět a pět procent, Slovensko zase deset a pět. Potraviny ale méně daní i část států směrem na západ – Německo zná sníženou sazbu sedm procent a Francie deset nebo 5,5. Snížení sazby DPH navíc žádné rapidní zlevnění potravin nepřineslo a potřeba uskromnit se u nízkopříjmových domácností zůstala i dál.
Přesto všechno máme stále v mnoha věcech navrch. Navzdory všeobecnému pocitu máme vysoký podíl investic vůči HDP, vysokou míru robotizace a na evropské poměry nízkou míru zadlužení. Výzva pro politickou reprezentaci ale zůstává jasná: nechat lidem víc peněz v peněženkách a svými kroky je přesvědčit, že nemusejí jen spořit na mnohem horší zítřky. Tehdy možná Češi zase nakopnou ekonomiku. A konečně opadne ta často skloňovaná blbá nálada.
