ČEZ i celá pražská burza hravě porážejí S&P 500. Co stojí za mimořádně úspěšnými českými akciemi?

Index PX, který měří výkonnost pražských akcií, posílil od začátku roku o 29 procent. Se zahrnutím dividend, které zdejší firmy vyplatily, činí celkové zhodnocení 36 procent. To je výrazně více než u amerických akcií – ty od začátku roku přidaly 10 procent. Pokud vyjádříme výkonnost S&P 500 v korunách, což odpovídá pohledu českého investora, který nevyužívá měnového zajištění, dosahuje výkonnost hlavního amerického akciového benchmarku zhruba minus pět procent. 

Pražská burza těží ze širších příznivých makrotrendů, které jí přidávají na atraktivitě. Tím prvním je ekonomická renesance Evropy. Starý kontinent plánuje markantně zvýšit výdaje na zbrojení a nová německá vláda uvolnila dluhovou brzdu. Příklon ke štědřejší fiskální politice a rozsáhlejší investice do armády by měly zlepšit dlouhodobou perspektivu evropského hospodářství.

Pro některé správce peněz jsou tyto vize spíše diskutabilní, jelikož se projeví až v delším horizontu, zatímco v tom blízkém naopak cla a obchodní války prohloubí ekonomickou bolest. Nicméně v tomto ohledu hraje Praze, stejně jako například i Varšavě, do karet skutečnost, že zdejší přeshraniční obchod probíhá dominantně s evropskými partnery.

Jinými slovy by Česko a Polsko neměly být přímo zasaženy cly. Zahraniční investoři tak tyto země považují za imunní vůči obchodním válkám. Samozřejmě jde o trochu zjednodušený předpoklad, jelikož by oslabení západoevropských ekonomik, kam české podniky své výrobky vyvážejí, zprostředkovaně ovlivnilo i tuzemské hospodářství. 

Zdravé české banky

Celkově vzato se letos v Česku dočkáme určitého zotavení. Růst HDP s jistotou překoná dvě procenta. Jde tedy o výrazné zlepšení oproti minulému i předminulému roku. Vitálnější ekonomika je standardně spjata i s dobrou korporátní ziskovostí, a to pražské burze logicky pomáhá. Například banky v takovém prostředí nemusejí tvořit významné rezervy vůči potenciálně problémovým úvěrům.

Silnou výkonnost tuzemských akcií podporuje i trend takzvané deekvitizace. V západním světě jde o fenomén, kdy firmy, které mají k dispozici dostatek kapitálu od private equity nebo private credit fondů, odkládají vstup na burzu. Respektive tento krok, který byl od dosažení určité velikosti takřka nezbytný pro další rozvoj, vůbec nepotřebují. V tuzemsku se tento efekt projevuje jinak. Velké firmy burzu opouštějí, jelikož je kupují přední regionální finanční skupiny (například O2) nebo klíčoví zahraniční hráči (Avast). 

Výsledek je ovšem podobný. Velké firmy z hlavního parketu pražské burzy spíše mizejí – Doosan je v tomto směru výjimkou. Zároveň stále narůstá objem kapitálu, který hledá expozici vůči českým akciím. Jelikož větší institucionální hráči jako fondy nebo pojišťovny většinou nekupují akcie malých firem z trhu Start, mají k dispozici velmi omezenou nabídku titulů z hlavního parketu. To vede k situaci, kdy hodně peněz nahání málo akcií, což tlačí ceny nahoru. 

Tuzemské akcie jsou aktuálně oceněny na horní hranici pásma, které ještě lze považovat za férové. Akcie se obchodují na zhruba 12,6násobku očekávaného čistého zisku. To vzhledem k hodnotovému zaměření indexu není úplně nízké číslo. Hospodaření tuzemských burzovně obchodovaných společností sice není špatné, zároveň jej nemůžeme označit za oslnivé. Například Erste letos vygeneruje jen nepatrně vyšší zisk než loni, ČEZ dodá nižší profit než v roce 2024.

ČEZ vysoko nad průměrem sektoru

Aktuální kurz akcií ČEZ v tuto chvíli předbíhá fundamenty. Titul se obchoduje zhruba na 25násobku očekávaného zisku. To představuje výraznou prémii oproti podobným evropským firmám z oboru. Kapitalizace podniků v tomto odvětví se v průměru nachází na 13,8násobku očekávaného čistého profitu. Valuace ČEZ je tak téměř 80 procent nad průměrem sektoru. Přesto investoři jeho akcie horečnatě nakupují a jejich kurz nedávno překonal 1300 korun, nejvyšší úroveň od roku 2008. Jen od začátku roku titul poskočil o více než 36 procent.

Takový vzestup cen je obtížné dešifrovat. Nejpravděpodobněji část investorů spekuluje, že by po volbách mohla nová vláda přijít s nabídkou na zestátnění výrobní části firmy. Taková transakce by se mohla odehrát se značnou prémií vůči tržním cenám. Nicméně se zde vyskytuje řada neznámých: jak bude vypadat nová vláda, jaká bude její ochota vykupovat akcionáře – i s ohledem na to, že by taková transakce citelně zvedla státní zadlužení. Převzetí státem za extra výhodných podmínek tak představuje spíše zbožné přání než pravděpodobnou variantu. Historie nás navíc učí, že sázet na politický vývoj bývá ošemetné a často vede ke značným ztrátám.

I u většiny bank je růstový prostor spíše omezený. U Erste bude záviset na úspěšné integraci Santander Bank Polska, ve které banka koupila zhruba poloviční podíl. Moneta generuje dobrá čísla, nicméně kurz akcií nad 150 korunami lze považovat za velmi optimistický. V jeho pozadí se taktéž alespoň zčásti skrývá předpoklad, že finanční skupiny, které drží v peněžním ústavu významné balíky akcií, budou chtít své podíly zkonsolidovat. 

Mírnější tempo růstu

Pro pokračování současné růstové jízdy chybějí katalyzátory. Na druhou stranu se však také obtížně hledají důvody, které by měly odstartovat pokles. Pražské akcie stále nabízejí poměrně atraktivní dividendový výnos, což je pro řadu investorů dostatečným argumentem k nákupu. 

Samozřejmě nemůžeme vyloučit negativní překvapení, co se týče ekonomického růstu, které by mohla vyvolat obchodní válka nebo výprodeje na globálních burzách. Pokud vše půjde dobře, akcie v Praze mohou pokračovat v růstu: pravděpodobně mírnějším tempem, než jakého jsme doposud byli svědky.