Lithium je v Česku v posledních letech jakýmsi kamenem mudrců, o němž si kdekdo dost naivně myslí, že z něj lze navařit elixír politické nesmrtelnosti. Nejprve v roce 2017 těsně před volbami napadl Andrej Babiš sociální demokraty, jinak své koaliční partnery, obviněním, že chtějí ve prospěch australských spekulantů zašantročit ložisko lithia na Cínovci v hodnotě stovek miliard korun. Byl to jeden z momentů, který mu pomohl do premiérského křesla. Nyní už je ložisko v rukou polostátní společnosti ČEZ a pro současného premiéra Petra Fialu je kov nezbytný pro výrobu baterií do elektromobilů základní složkou lektvaru, jímž chce oživit českou ekonomiku a zajistit jí dlouhodobý růst.
Jenže jak už to bývá u zázračných předmětů, jako je lithiový kámen mudrců, ne vždy fungují podle představ svých držitelů. A tak se na základě dostupných informací viklá i náš velkolepý lithiový plán, když se podle všeho pomalu odebírá do říše fantazie záměr Volkswagenu (VW) na stavbu továrny na baterie v Líních u Plzně. O stavbě se hovoří už nějaké dva roky. VW po řadě jednání, v nichž nejprve hodně spěchal, změnil postoj a nyní říká, že na rozhodnutí je dost času. Spíše se však zdá, že Česko se ocitlo na vedlejší koleji a moc se s ním už nepočítá.
Německá automobilka místo toho urychluje projekt v USA, kde může jednak získat pobídku od americké vlády ve výši deset miliard eur z obřího dotačního balíku pro zelené investice prezidenta Bidena. Pro srovnání: celá hodnota plzeňské investice je plánována na 120 miliard korun, tedy bratru na polovic. Navíc výroba baterií je energeticky dost náročná a cena energie v USA je oproti Česku čtvrtinová. VW stále tvrdí, že chce postavit gigafactory i v Evropě. Německý koncern nicméně nedávno schválil stavbu závodu na katodový materiál, jenž se při výrobě baterií používá, v jihopolské Nise a náš severní soused také patří k uchazečům o stavbu gigafactory. Podle všeho má tedy určitý náskok. Pochopil to i náš premiér, a tak nedávno prohlásil, že VW by se už měl rozhodnout, neboť česká vláda nemá moc času.
Ve hře se ocitli i jiní zájemci – v zákulisí se hovoří o korejském LG. Korejské automobilky vyrábějí v Česku a na Slovensku a fungují velmi dobře, takže by jim to dávalo smysl. Jenže změna investora by nebyla jen tak. Aktuálně se ozvala třeba ministryně Jana Černochová, že se armáda vzdala letiště v Líních, kde má fabrika stát, jen ve prospěch strategického partnerství s Volkswagenem a jiného investora nechce. Letiště totiž armáda poměrně dost potřebuje vzhledem k našim spojeneckým závazkům jako záložní přistávací plochu. Aktuálně sice Líně slouží civilnímu létání a záchrance, ale jinak patří armádě a její souhlas s bouráním je zásadní. Postoj místních politiků je pak podobný tomu vojenskému. Buď VW, nebo nic.
S těžbou lithia je to podstatně průhlednější. Že je na Cínovci jedno z největších ložisek, se ví dávno. Právo na těžbu získal už před pár lety ČEZ od australských těžařů. Koncem letošního roku bude dokončena studie proveditelnosti, jež spočítá ekonomiku těžby a ČEZ teprve rozhodne, zda do toho jde. Považuje se to však už za pouhou formalitu. Ve skutečnosti ale zatím není příliš jasné, nakolik zisková by těžba vůbec mohla být.
Ani úctyhodná velikost zásob k těžbě Česko mezi světovou lithiovou elitu nezařadí. Státy, které lithium těží, ho v současnosti většinou odmítají exportovat a zaměřují se stejně jako Česko na vybudování celého řetězce: od těžby přes rafinaci až k výrobě baterií. Zatím to vypadá, že krušnohorské lithium bude k dispozici mnohem dříve než fabriky na baterky, takže ho budeme muset nabízet na světových trzích při nepředvídatelné poptávce. Evropské elektromobily přitom zrovna nezáří a automobilky jsou z výhledu odbytu v nejbližších letech značně vyděšené. Považovat Cínovec za novou horu Blaník, z níž vyjedou lithioví rytíři a zachrání tuzemský byznys, by tedy bylo notně naivní.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex.
