Médii proběhly zprávy, že do Evropské unie proudí rekordní množství zkapalněného zemního plynu (LNG) z Ruska. V době, kdy se Evropa snaží zbavit závislosti na ruských dodávkách, taková zpráva působí zvláštně. Mnozí by si mohli myslet, že se jedná o důkaz nesmyslnosti unijních snah a že bez Ruska se prostě neobejdeme. Ani jedno není pravda. Proč? Stačí se podívat na dostupná data a zamyslet se.
V prvé řadě je třeba říci, že je těžší změnit dodavatele plynu než ropy. Pro svoje fyzikální vlastnosti je dodávka plynu mnohem závislejší na fyzické infrastruktuře, především plynovodech. Změna dodavatelských řetězců zde trvá déle a opatření nemohla být tak radikální jako v případě ropy.
Přesto je fér uznat, že se zemím Evropské unie podařilo svoji závislost na Rusku významně snížit. Porovnání se stavem před ruskou invazí dává zapomenout na černé scénáře, dle nichž neměla Evropa bez ruského plynu přežít ani jednu zimu.
Během roku 2022 spadl podíl Ruska na dodávkách do EU z více než čtyřiceti procent k deseti procentům a v průběhu roku 2023 na této úrovni i nadále setrvává. V této souvislosti nicméně vyvolávají zprávy o zvyšujících se dodávkách ruského LNG pochopitelné otázky. Vše je navíc kořeněno titulky hlásajícími, že dovoz LNG je dokonce vyšší než před invazí.
Měli tedy pravdu ti, kteří tvrdili, že se bez Ruska neobejdeme? Nikoli. Opět je totiž klíčový kontext. V roce 2021 EU dovezla necelých čtrnáct miliard kubíků (bcm) ruského LNG, v roce 2022 zhruba dvacet a letos to bude pravděpodobně kolem 25. Procentuální rozdíl tak zdánlivě může vypadat hrozivě, ale jedná se o růst z nízkého základu.
Pro úplnost dodejme, že importy LNG ze Spojených států se loni více než zdvojnásobily a překročily hranici 50 bcm. V celkovém objemu unijní poptávky po plynu, která se pohybuje kolem 350 bcm, představuje ruské LNG malý zlomek. Hodí se rovněž připomenout, že unijní embarga a sankce na ruské suroviny se zkapalněnému plynu vyhnuly, a to mimo jiné proto, aby nebyla ohrožena schopnost Evropské unie připravit se na zimu a tím si koupit čas k řešení dovozů v dlouhodobém horizontu.
Neplatí ani, že by nás Rusko přechytračilo a plyn určený dříve pro Evropu přesměrovalo do Asie. Na takový obrat nemá a pravděpodobně nikdy ani nebude mít infrastrukturu. Podtrženo, sečteno, zpráva o nárůstu dovozu ruského zkapalněného plynu není ani zdaleka tak šokující, jak by se mohlo zdát.
Jistě, je v zájmu Evropy, aby se dodávek ruských surovin, díky nimž Kreml financuje svoji agresi proti Ukrajině, zbavila zcela. V tomto ohledu jsme nicméně na dobré cestě a nárůst LNG z Ruska není třeba přeceňovat. Celkový propad podílu ruského plynu v Evropě je stále značný. Pozdvižení kolem ruského LNG se v lecčem podobá překvapení nad aktuálně zvýšeným tokem ruské ropy do Česka.
Zde se pro změnu jedná o výkyv způsobený rafineriemi snažícími se využít situace, než se definitivně uzavře ropovod Družba. Ani v jednom případě není důvod k panice, již někteří už od loňska živí. Krize, kterou jsme přes zimu prošli, byla ekonomická, ale nikoli zásobovací. Ceny energií sice stouply, ale nedostatkem dodávek kontinent netrpěl a ani benzin nezdražil na stovky korun za litr. Katastrofa se tedy nekoná. Poučení je jasné: Myslet kriticky a informace zasazovat do kontextu.
Autor je expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity.
