Dominik Stroukal: Digitální daň zaplatí spotřebitelé

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Shutterstock

Vláda vysvětluje, že náklady digitální daně neponesou koncoví spotřebitelé, ale zaplatí je spíše digitální firmy. Jenže si nikdo nevšiml, že v textu je zásadní chyba. Přiznejme si, že důvodové zprávy k zákonům téměř nikdo nečte. Ostatně on málokdo čte samotné zákony, natož jejich přílohy. Že se do důvodové zprávy dostala chyba, je ostuda, ale mnohem důležitější je, že vláda omylem přiznává, že náklady na digitální daň koncoví spotřebitelé přece jen ponesou. Že to na konci zaplatíme my, a nikoliv digitální giganty, které jen zvednou cenu reklamy.

Samotný zákon má 17 stran, ale důvodová zpráva se rozkládá na dlouhých 85 stranách. Zpráva vysvětluje, že je zákon slučitelný s naším i s evropským právem, odhaduje dopad na rozpočet a mimo jiné rozebírá také takzvanou daňovou incidenci, tedy kdo daň nakonec zaplatí.

„Ekonomická teorie empiricky potvrzuje, že poptávka i nabídka je elastičtější v delším časovém období. Daň z digitálních služeb je navržena jako pouze dočasné řešení, než bude v rámci OECD nalezeno dlouhodobé konsenzuální řešení. Za předpokladu pouze dočasné účinnosti této nové daně je tak logické, že v krátkém období nebude pravděpodobně efekt přesunu daně na konečné spotřebitele markantní,“ píše se ve zprávě. Jenže začátek a konec odstavce si protiřečí.

Ponechme nyní stranou jazykovou úroveň textu, a dokonce i to, že „teorie empiricky potvrzuje“ nedává žádný smysl. Podívejme se přímo na to, kdo to platí. Autoři výše citovaného odstavce správně popisují teorii daňové incidence. Poptávka je skutečně zpravidla v delším období elastičtější. Lidsky řečeno, v kratším období mohou po zavedení daně firmy zvýšit cenu a spotřebitelé nemají kam utéct. V dlouhém období umějí lidé najít náhradu a vyšším cenám se vyhnout. Daň tak v delším období spíše zaplatí firmy. Návrh zákona tedy počítá s tím, že dopady jsou spíše krátkodobé, takže by je měl zaplatit spíše spotřebitel.

Jenže z dílny ministerstva financí vyšla i další věta o tom, že „v krátkém období nebude pravděpodobně efekt přesunu daně na konečné spotřebitele markatntní“. Vždyť ale ve stejném odstavci říkají, že je to naopak! Byl to omyl? Pravděpodobně. Podobné důvodové zprávy samozřejmě nepíše ministryně financí, ale týmy analytiků, kteří dobře vědí, že píšou texty, jež nikdo nečte. Píšou jich tuny, protože analýzu ekonomických dopadů zákony musejí mít (a je to dobře), a je nanejvýš pravděpodobné, že jde o chybu. Trochu se ale vkrádá myšlenka, jestli v tom nebyl úmysl.

Přece jen je zjevné, že by se zákon o digitální dani mnohem hůř obhajoval, pokud by v analýze dopadů muselo ministerstvo připustit, že se to velkých nadnárodních firem příliš nedotkne. Digitální giganty samozřejmě vědí, že pokud chceme inzerovat na jedné sociální síti, tak vyšší cena inzerce nás neodláká ke konkurenčnímu webu z České republiky. Zvednou ceny a inzerentům nezbyde nic jiného než je zaplatit.

Ať už to byl úmysl, nebo nedbalost, je to ostuda. Na kolika podobných chybách stojí naše zákony? Zajímavé bude také sledovat, zda se důvodová zpráva opraví. A pokud ano, zda se změní přesně naopak, jak by to z logiky věci mělo být na „v krátkém období bude pravděpodobně efekt přesunu daně na konečné spotřebitele markantní“.

Nebo se celá věc zjemní a text bude spíše říkat, že „část nákladů mohou nést po krátkou dobu i spotřebitelé“? Odpověď asi znáte…