Vystoupení poslanců při schvalování důchodové novely nenaznačila, že by opozice měla s penzemi smysluplný plán. Ve stenozáznamech zaujme snad jen množství expresivních výrazů, z nichž „okrádání důchodců“ patří k těm mírnějším. Právě tento výraz stojí za poznámku. Má-li být někdo okrádán, musí z toho mít někdo jiný nemístný prospěch. To si ale lze těžko představit u těch, kteří novelu zákona navrhli (vláda), nebo těch, kteří ji schválili (koaliční poslanci). Téma je tedy běžnou součástí toho, čemu se v kultivované diskuzi říká míra mezigenerační solidarity.
Argumentační bída opozice u důchodů vede ke dvěma vzájemně se nevylučujícím hypotézám. Buďto opozice upřednostňuje pokračování v plné jízdě proti zdi, protože riziko, že do ní narazíme již do nejbližších všeobecných voleb, je malé. Nebo může být nevyřčeným záměrem vytvořit ze seniorů chráněnou skupinu za jakoukoli cenu a důchodový deficit dorovnat vyšším zdaněním práce.
Pro představu, odvod sociálního pojistného zaměstnance by se teoreticky musel zvýšit ze stávajících 31,3 procenta jeho mzdy asi na 35,5 procenta a prakticky zřejmě o víc, neboť by takové zvýšení nejspíš vyvolalo opouštění legálního trhu práce.
Podívejme se ale, co vlastně schválená novela mění. V rámci širokého tématu důchodů se zabývá dvěma dílky, a to předčasným odchodem do penze a valorizací penzí. U předčasných odchodů se má na tři roky ze současných pěti zkrátit maximální doba předčasnosti. To by velkou změnou být nemělo vzhledem k méně než desetiprocentnímu podílu lidí žádajících o penzi víc než tři roky předčasně podle současné úpravy.
Za druhé, na 1,5 procenta za každý kvartál se mění krácení předčasně vyměřeného důchodu, které bylo dosud zvýhodněno při předčasných odchodech o méně než rok. To připraví dotyčné jedince měsíčně o desetikoruny či malé stokoruny podle toho, jakou předčasnost zvolí.
A za třetí, předčasně vyměřené penze nebudou do ukončení předčasnosti podléhat valorizacím. Poslední uvedená změna může, ale nemusí být významná, a to hlavně v závislosti na míře inflace. Z hlediska valorizací je nejdiskutovanější změnou návrat k zápočtu třetiny namísto poloviny reálné mzdy, tato změna bude ale mít reálné uplatnění nejspíš až od roku 2030.
Z(a)tracená čísla: Investice a důchod
Klíčové je ponechání valorizace o plnou změnu životních nákladů, byť proti současnosti jinak počítaných. Malou, ale pro dlouhodobou stabilitu systému podstatnou změnou je opuštění sledování dvou inflací (celkové a důchodcovské) a započtení vyšší z nich, což systematicky „zaokrouhlovalo“ valorizace směrem nahoru.
Nově bude pro seniory rozhodující jen jejich spotřební koš. Paragrafově rozsáhlé úpravy, které se v praxi (doufejme) nikdy nemusí uplatnit, se pak týkají mimořádných valorizací během inflačních vln. Princip je takový, že část vzniklého nároku pokryje stát důchodcům v roce jeho vzniku a zbytek až od roku následujícího, což má zajistit stabilizaci již schválených státních rozpočtů.
Jak je patrné, důchodová novela řeší řadu potřebných technických aspektů, její příznivý dopad do stability veřejných financí ale nastoupí až daleko za horizontem současného volebního období. V jednom bodě má opozice nicméně pravdu, novelu nelze považovat za penzijní reformu. I po plném náběhu novely zůstane důchodový účet principiálně nevyrovnaný. Možná ale tato novela zlepší výchozí podmínky pro skutečnou reformu, až se s její nutností společnost a její politická reprezentace smíří. Ať už po nárazu do zdi, nebo po brzdném manévru, který mu zabrání.
