Rakovina plic byla v roce 2020 podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) příčinou úmrtí více než 2,2 milionu lidí po celém světě (z celkových zhruba 60 milionů). A zatímco zmíněná organizace doporučuje, jak se chránit před vznikem rakoviny – respektive jak snižovat riziko jejího vzniku – třeba tím, že člověk přestane kouřit nebo se začne vyhýbat prostředím se znečištěným vzduchem, dodnes vědci a lékaři nevěděli, jak přesně se ten „špinavý vzduch a kouř“ na vzniku rakoviny plic podílejí, respektive jak ji způsobují. Minulou neděli však Charles Swanton z biomedicínského výzkumného Institutu Francise Cricka v Londýně podrobně takový mechanismus popsal.
Tradiční výklad vzniku rakoviny doposud říkal, že vystavení plic karcinogenům (tedy nejen drobným částicím, ale i chemikáliím) způsobuje změny v buněčné DNA, které následně zahajují rakovinné bujení. „Tento výkladový model však nebyl zcela přesvědčivý,“ tvrdí Swanton s tím, že do něj nezapadala novější zjištění, že různé mutace na DNA mohou být v buňkách přítomny, aniž by vedly k rakovinnému bujení, a že většina environmentálních karcinogenů tyto mutace není v první řadě ani schopná způsobit.
Swantonův výzkum se proto zaměřil na hledání a popis toho, jak organismus na buněčné úrovni reaguje na přítomnost jemných částic ve vzduchu, takzvaných PM2,5, tedy menších než 2,5 mikrometru. Výzkumný tým složený z lidí pracujících ve Francis Crick Institute a University College London pod Swantonovým vedením analyzoval zdravotní údaje více než 460 tisíc lidí z Anglie, Jižní Koreje a z Thajska, téměř 250 vzorků plic, které nikdy nebyly vystaveny tabákovému kouři či silnému znečištění vzduchu, a nakonec došlo i na řadu experimentů s hlodavci.
K tomu, aby se plicní buňka stala rakovinnou a začala se nekontrolovatelně dělit, je podle nového výzkumu zapotřebí hned dvou specifických podmínek: jednak v buňce musejí být zmutované geny – jmenovitě třeba EGFR (Receptor epidermálního růstového faktoru) či KRAS (Kirsten rat sarcoma virus), které již dříve byly s rakovinným bujením spojeny, zároveň ale musí být buňka v kontaktu se zmíněnými jemnými částicemi. Teprve jejich dráždění poté nastartuje reakci, v rámci níž se buňka snaží opravit „neexistující“ zranění, čímž nastartuje rakovinný růst.
Swanton při prezentaci výsledků výzkumu na konferenci Evropské společnosti pro lékařskou onkologii v Paříži podle agentury AFP zdůraznil, že právě až přítomnost jemných částic a jejich kontakt s plicními buňkami způsobuje rakovinné bujení. „Jen těmi dříve odhalenými mutacemi určitých genů to není,“ tvrdil s tím, že četnost mutací se zvyšuje s věkem organismu. Právě změny genů KRAS a EGFR byly přítomné i ve vzorcích zdravých plicních tkání, jež studoval, a to s 33procentní, respektive 18procentní četností. „Samy o sobě jsou ale pravděpodobně nedostatečným iniciátorem rakoviny,“ konstatoval. Jeho tým tak prý odhalil mechanismus za něčím, co bylo doposud jen „enigmou“ oboru.
V jiných experimentech s hlodavci lékaři také prokázali, že imunoglobulin může ve specifických případech blokovat protein zvaný interleukin 1 beta – ten je zodpovědný za zahájení zánětlivé reakce buněk, která zabraňuje vzniku rakoviny na prvním místě.
Swantonův výzkum je aktuálně ve fázi kritického posouzení a čeká na publikaci v odborném žurnálu, dle reakcí lékařů, jež oslovila AFP, je však zřetelné, že se do plicní onkologie řítí revoluce. „Tohle otevírá dveře novým možnostem v oboru. Jak pro získávání znalostí a další výzkum, tak pro hledání ochrany,“ reagovala Suzette Delalogeová, která vede program prevence rakoviny ve francouzském Ústavu Gustava Roussyho. Podle ní budou lékaři například moci vyvíjet další tlak na úřady, aby byly aktivnější ve snahách o čistší ovzduší. Onkolog Tony Mok z Čínské univerzity v Hongkongu zase s nadějí zmínil možnost vzniku nového léku právě na základě interleukinu 1 beta. Ten by mohl být podáván pacientům s nálezem prekancerózních lézí na plicích, čímž by se snižovalo riziko, že přejdou do fáze rakovinného růstu.
„Všichni si můžeme zvolit, zda ne/budeme kouřit či zda se ne/budeme pohybovat v zakouřeném prostředí. Nemůžeme si ale vybrat, jaký – a hlavně jak znečištěný – vzduch budeme dýchat. Vzhledem k tomu, že zhruba pětkrát více lidí je vystaveno znečištěnému vzduchu nežli tomu zakouřenému, jedná se o velký globální problém, jehož řešení může plynout také z toho, že uznáme úzký vztah mezi lidským zdravím a kvalitou ovzduší,“ uzavřel svoji prezentaci onkolog Swanton. A teď mě omluvte, jdu domů koupit další čističku vzduchu.
