Často v Česku nadáváme na „ten zlý Brusel“ a na to, jak „nikým nevolení úředníci rozhodují o tom, co se smí a co se nesmí“. Jenže v praxi my, kdo se staráme o práva spotřebitelů, vidíme, jak to reálně funguje. Skutečně jsou tu úředníci s dost extremistickými návrhy. Ale také volení zástupci Evropanů ze všech členských států, kteří se tomu nebojí učinit přítrž.
Možná překvapí, že EU reguluje i takové věci, jako jsou vonné esenciální oleje. Ale ono je to logické: jde o zboží, které přichází na jednotný evropský trh, a platí, že abychom nemuseli mít sedmadvacet různých pravidel, je pro výrobce kdekoliv v Evropě lepší mít jedny platné všude. A nemuset se starat o různé typy registrací, regulací a požadavků.
Možná také překvapí, že jde o miliardy. Evropské země patří k předním světovým producentům těchto olejů. Dvěma nejvýznamnějšími příklady jsou Bulharsko, kde se vyrábí světově proslulý růžový olej z údolí Kazanlak a jehož vývoz činí 92 milionů eur, a Francie, která je třetím největším vývozcem levandule na světě (458 milionů eur).
Česko tak velkým producentem není, ale je příjemcem výhod, které vyplývají z jednotného evropského trhu v kosmetickém průmyslu, který je na esenciálních olejích do značné míry závislý. Až 992 derivátů esenciálních olejů je součástí běžně dostupných šamponů, deodorantů a dalších kosmetických přípravků, které denně používáme. Objem trhu s tímto kosmetickým zbožím má v Česku letos dosáhnout podle odhadů objemu přes 33 miliard korun.
Jenže příliš opatrná Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) už dříve rozhodla, že omezí distribuci klíčových látek pro kosmetický průmysl. ECHA vyznává takzvaný absolutistický „přístup založený na nebezpečnosti“, který omezuje jakékoli směsi, pokud byť jen jediná chemická složka může být hypoteticky nebezpečná při laboratorních testech. A esenciální oleje dala do jednoho pytle s potenciálně nebezpečnými umělými látkami.
Evropský parlament měl ale jiný názor. Začátkem října přijal nové právní předpisy, které mění status esenciálních olejů v rámci celoevropských pravidel pro klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Místo omezujícího přístupu byrokratů parlament seznal, že zcela přírodní a bezpečné extrakty budou zařazené do kategorie látek přírodního a botanického původu a nikoli v jednom nařízení s organickými insekticidy, kam opravdu nepatří.
Lekcí z celé kauzy je několik. Zaprvé, je dobře, že europoslanci dbají na zájem svých voličů především v době, kdy opravdu není zájmem kohokoli zvyšovat životní náklady lidí, což je obvykle vedlejší účinek jakýchkoli omezujících ustanovení v evropské nebo národní legsilativě. Díky této „drobné“ změně Evropského parlamentu si celé odvětví ekonomiky polepší o stovky milionů eur.
Schválením v Evropském parlamentu to ale nekončí. Aby nová legislativa vstoupila v platnost, je potřeba, aby změny posvětila i Rada Evropské unie a Evropská komise v rámci takzvaného interinstitucionálního trialogu, kdy mezi sebou evropské orgány uzavírají potřebné kompromisy. Je zásadní, aby členské státy měly primárně na paměti náklady, které regulace přináší nakonec spotřebitelům a snažily se je snížit co nejvíce.
A druhé poučení z této kauzy je také v tom, že demokraticky volení zástupci by měli nastavit jiná pravidla pro byrokracii, aby například ECHA změnila svůj přístup z absolutního pohledu na bezpečnost na vyváženější přístup založený na vnímání a analýze rizik. Existují empirické důkazy o tom, že esenciální oleje jsou pro lidi i životní prostředí neškodné a agentury by měly brát v úvahu i ekonomické a sociální důsledky svých rozhodnutí na členské státy i regiony. Politici pak budou mít méně práce v přípravě legislativy a v opravování chyb úředníků.
Autor je vedoucím výzkumu v organizaci Consumer Choice Center. Orientuje se především na regulaci chemických látek a regulaci v odvětví zemědělství.
