Téměř dva roky od ruského vpádu na Ukrajinu Evropská unie zvažuje, jak zabránit ruskému plynu ve vstupu na trh. Způsob, jakým to chce udělat, ukazuje, že bezpečnost dodávek je nyní důležitější než ekonomické výhody.
V institucích EU právě probíhá vyjednávání o návrhu opatření, které by mohlo zabránit dovozu plynu z Ruska. Zvažované změny by umožnily členským státům vyvázat se z dohod s ruskými dodavateli a zamezit společnostem z Ruska a Běloruska rezervovat si plynovody a LNG terminály na území EU. Jejich dodávky by se tak nemohly dostat na unijní trh a k zákazníkům v členských zemích.
Jednalo by se o významný krok, neboť plyn dosud fakticky nepodléhal sankcím. Ruský plyn z Evropy sice do značné míry zmizel, to se nicméně stalo jednak v důsledku vlastního rozhodnutí Gazpromu (v případě plynovodu Yamal přes Polsko), jednak v důsledku dosud neobjasněných výbuchů na systému Nord Stream v Baltském moři. Pro ruský plyn tak zůstal dostupný jen systém TurkStream dodávající komoditu do jihovýchodní Evropy a původní trasa přes Ukrajinu. Tyto cesty využívá zejména Maďarsko v prvním případě a v omezené míře Slovensko s Rakouskem v druhém případě. Nyní se zdá, že EU chce definitivně ucpat všechny vstupy, kterými by se ruský plyn do EU ještě mohl dostat.
Ke změně unijního přístupu se schyluje v době, kdy i českou diskuzi rozvířily zprávy, že na náš trh stále teče plyn z Ruska. Ponechme nyní stranou fakt, že se s ohledem na autonomii soukromých obchodníků a zmíněnou absenci sankcí nejedná o nijak šokující zprávu ani nejde o významné objemy. I na tyto dodávky by nicméně projednávaná legislativa potenciálně měla vliv.
Toto opatření je významné především proto, že by znamenalo zásadní obrat v pohledu na společný energetický trh. Členské státy by totiž mohly mít pravomoc zamezit vybraným firmám v přístupu k plynovodům. Volný přístup k infrastruktuře byl přitom až dosud jedním ze základních tržních principů. Způsobil významné změny v dříve rigidních energetických sektorech a Evropská komise jej v minulosti použila mimo jiné i proti Gazpromu, když se snažil upevnit svůj vliv v zásobování střední a východní Evropy. Nyní chce EU vlastní pravidlo prolomit, aby zabránila ruskému plynu v cestě na společný trh.
Nehledě na to, v jaké podobě bude opatření nakonec přijato, vysílá EU jasný signál, že tržní pravidla již nejsou nedotknutelná. Dodávky, které na trh přitečou, nadále nebude považovat za „vyprané“ a bude si všímat jejich původu. EU tím de facto uznala nejen to, že energetické komodity mohou fungovat jako převodové páky vlivu, ale také, že někdy je energetické bezpečnosti třeba obětovat ekonomickou výhodnost. Ačkoli nižší konkurence na trhu může znamenat celkově vyšší cenovou hladinu, benefitem má být zvýšená bezpečnost dodávek a omezená vydíratelnost. Plyn z Norska nebo LNG ze Spojených států tak možná bude dražší, ale nehrozí, že by nás některý z těchto dodavatelů umístil na seznam nepřátel či vydíral zavíráním kohoutků.
Lze přitom čekat, že strategické uvažování se začne v energetice prosazovat čím dál víc. Státy budou chtít mít kontrolu jak nad dopady geopolitických tahanic, tak třeba i nad náklady energetické tranzice. I když můžeme diskutovat nad oprávněností toho či onoho opatření, od znárodňování zásobníků po blokování ruského plynu všude vidíme opětovný příklon k regulaci. Otázka zní, jak moc trvalé změny to jsou.
Autor je expert na energetickou bezpečnost.
