Ve vážné fiskální situaci není Česká republika v rámci EU zdaleka sama. A nejen u nás se aktéři zabývají různými nezbytnými konsolidačními balíčky, které přispějí k tomu, aby se fiskální udržitelnost jednotlivých států posílila.
My spolu s několika dalšími, ale samozřejmě zdaleka ne všemi státy EU máme tu výhodu, že dlouhodobě využíváme kladnou čistou pozici vůči unijnímu rozpočtu. Tomuto tématu je právě nyní dobré věnovat potřebný čas a soustředit se na optimalizaci nakládání s prostředky, které se nám nabízejí díky nejrůznějším formám financování z EU. Právě totiž probíhá proces posouzení víceletého finančního rámce EU uprostřed programovacího období, kdy je možné uskutečnit řadu změn i s ohledem na vážné události v mezičase nastalé.
Jestliže konsolidační balíček u nás vzbuzuje vášně a mnohdy až značnou nevoli při snaze uvést domácí veřejné finance do pořádku v situaci, kdy opatření na příjmové i výdajové straně dosahují objemu řádově 200 miliard korun, sumy spojené s unijním financováním nám přinášejí čistou pozici v řádu přibližně 80 až 90 miliard korun ročně. K nim je vhodné přičíst prostředky Modernizačního a Inovačního fondu, jež v přepočtu na rok dávají dohromady přibližně stejnou částku.
Díváme-li se na věc čistě účetně, neboť jde ve většině o výrazně jiné obsahové položky, proces fiskální konsolidace lze objemově docela slušně „pokrýt“ ze zdrojů unijního financování. Musíme však být schopni z těchto zdrojů dosáhnout daleko průkaznějších přínosů. Jsme zemí, která z možností unijního financování využívá kohezní politiku vůbec nejvíce ze všech. Naše kohezní alokace činí téměř šest procent její celkové sumy pro všechny země EU, přičemž náš podíl na unijním HDP činí jen asi dvě procenta.
Zdrojů z unie máme věru dost, a mohli bychom mít dokonce ještě více, pokud bychom využili všechny nabízené příležitosti. Zvláště bychom je však měli podstatně lépe zacílit; naším zájmem je zkoncentrovat prostředky tam, kde mohou vyvolat rozdílový průlom, posílit naši strategickou odolnost a tím i konkurenceschopnost. Podaří-li se nám to, i finanční konsolidace může být ve výsledku přívětivější a ne úplně vlídná nálada ve společnosti se konečně může začít měnit k lepšímu.
Autor je ekonom České spořitelny
