Glosa Martina Čabana: Sobotkův krok stranou
Premiér překvapil. Našel třetí cestu, která není hloupá, ale má v sobě velká rizika.
Bohuslav Sobotka dokázal i po všech těch letech překvapit. Je zjevné, že si uvědomil mnohé aspekty nepříjemné volby odvolat/neodvolat a našel třetí cestu. Položit kvůli Babišovým problémům s dluhopisy a zvláštními firemními obchody celou vládu je svým způsobem odvážné gesto.
Sobotkovo zdůvodnění dává smysl a je překvapivě upřímné: Babiš nemůže být ministr financí, ale já ho dost dobře nemůžu odvolat, protože bych si podřízl větev před volbami – Babiš by s vlajkou mučedníka zamířil ke 40procentnímu volebnímu zisku. Tak radši složím celou vládu.
Není to ani úplně hloupé. Babiš se nyní, alespoň podle výkladu, s nímž ČSSD za moment přijde, fakticky stal viníkem pádu vlády, která byla úspěšná z hlediska plnění programu, a navíc se těšila solidní veřejné podpoře. To je z hlediska předvolebního poselství asi tak to nejlepší, co mohli socialisté ze Sobotkovy situace dostat.
Nevýhodou tohoto plánu je, že králem situace se v nejbližších chvílích stane prezident Miloš Zeman, momentálně nejsilnější spojenec Andreje Babiše. Pokud bychom si chtěli představit nejhorší možný scénář, pověří prezident Zeman po Sobotkově demisi sestavením vlády právě Babiše, hradní poradci mu najmenují pár ministrů a do voleb tu může spokojeně vládnout prezidentská vláda bez důvěry poslanců. To už jsme viděli.
Nejčistší variantou by v tuto chvíli bylo rozpustit sněmovnu a zamířit k předčasným volbám. Na to bude muset Sobotka sehnat ústavní sněmovní většinu. To je jeho první úkol poté, co se překvapivě zbavil povinností předsedy vlády.