Glosa: ODS chce daňovým pravítkem narýsovat vyšší mzdy, ekonomická realita si ale žije po svém
Občanská demokratická strana představila své programové priority před nadcházejícími volbami. Po deseti letech se vrací étos ODS Plus a přesvědčování občanů, o kolik si díky snížení nákladů na práci polepší. Daňové pravítko a kalkulačka tak dává vzpomenout nejen na "daňové kolečko" Vlastimila Tlustého, ale i na následné pochroumání řečených vizí politickou a ekonomickou realitou.
Návrhy pravicové strany znějí libě – zaměstnanci by platili 15procentní sazbu místo ze superhrubé mzdy nově z hrubé mzdy, povinné odvody hrazené zaměstnavateli by klesly o dva procentní body. Daně z nabytí nemovitosti či silniční daň by zanikly úplně.
Nabízí se však otázka, jak nahradit výpadek příjmů státního rozpočtu, tedy otázka, která se zejména v době relativně nedávné ekonomické krize ukázala jako klíčová.
Pravice tehdy velmi rychle přešla od rýsování vyšších mezd k varování před "řeckým scénářem". Začalo se více škrtat, zvyšovat DPH, zdůrazňovat nutnost soukromého penzijního připojištění, placení školného a spoluúčasti u lékaře. Z uvedeného výčtu je jasné, že původní teze "ODS = plus" v konečném důsledku úplně pro všechny skupiny obyvatel platit nemusela.
Současná situace je jiná a přesto podobná. Loňský rozpočet skončil i díky miliardám z evropských fondů v přebytku, ekonomika šlape, nezaměstnanost je výjimečně nízká. Dá se pochopit, že "rozpočtová odpovědnost" momentálně nepředstavuje klíčové politické téma. V pozadí se však stále naléhavěji rýsuje ještě další skutečnost, která časem může další snižování daňového zatížení zcela upozadit – nutnost transformace ekonomiky k modelu s vyšší přidanou hodnotou.
Ano, pracovníci si díky daňovému pravítku ODS mohou rýsovat, jak si hypoteticky polepší. V zemi, která by nadále zůstala v globální konkurenci zajímavá "jen" jako montovna a skladiště, by ale podobná parametrická opatření připomínala hašení požáru hrnkem čaje. Snad se tedy strany nebudou trumfovat jen jimi.
