Většinu lidí, kteří se tím či oním způsobem pohybují v kulturní oblasti, asi nelze podezírat z náklonnosti k současné vládní garnituře.
Přesto by bylo chybou nahlížet na pondělní demonstraci na podporu hudební kultury, která na pražské Staroměstské náměstí přilákala asi tisícovku lidí, jen na obvyklý protest zarytých vládních kritiků, věčných petentů a nespokojenců. Nebo ještě hůř, zhýralců žijících z veřejných peněz, jak se objevilo v některých pohoršených komentářích na sociálních sítích.
Kultura patří mezi ty oblasti společenského života – a ekonomiky -, které pandemii a s ní související restrikce odskákaly ve větší míře. A nedá se říct, že by se vládě podařilo tyto dopady nějak zásadně zmírnit, ba naopak. Zde je naštvanost na místě.
A nejde jen o finanční podporu. I když skutečnost, že vláda schválila speciální program pro podnikatele v kultuře až teď 20. července, taky o něčem svědčí. Tím větším problémem je ale nejistota, která na pořadatele kulturních akcí včetně těch hudebních dopadá.
Nabízejí se přitom jiná řešení, jak aktuálně na vývoj pandemie reagovat – úpravou bezpečnostních opatření v areálech, nebo třeba i rouškami. O nedostatečné komunikaci ze strany vládních úřadů nemluvě. Okamžité zákazy či radikální změny podmínek by měly na řadu přicházet až jako poslední.
Neznamená to, že by vše přicházející od stěžovatelů bylo na místě, i na pondělních protestech na Staroměstském náměstí zazněly některé úlety. Požadavek na alespoň minimální předvídatelnost ale na místě je.
Vláda zatím může být v klidu. Nad nějakou tisícovkou hudebníků a příznivců, kteří jsou už tak většinou kriticky naladěni, se dá mávnout rukou. Koaliční strany se už stejně smířily s tím, že voliče loví v jiných vodách. Nejde ale jen o hudbu či kulturu.
Nálady ve společnosti se od vypuknutí pandemie proměnily. Trpělivosti s restrikcemi klesá, reptání na někdy nesrozumitelná či zmatečná opatření přibývá. A podzimní volby jsou za dveřmi. Tedy pokud to s nimi nedopadne, jak s některými kulturními akcemi…
