Zcela v tichosti prošel v srpnu vládou zákon o hromadných žalobách. Jak už jsem psal dříve, hromadné žaloby jsou v principu dobrá věc. Umožňují spotřebitelům, akcionářům či sousedům, kteří byli poškozeni firmami či státem, domoci se náhrady v situacích, kdy celková škoda je obrovská, ale nárok každého z nich je příliš malý, aby se vyplatilo podat žalobu. Chrání tak i poctivé podnikatele před konkurenty, kteří porušují zákony. Bohužel návrh, jak jej prosadila větší část vlády s ministrem spravedlnosti v čele, je špatný. Je nastaven tak, aby poškození pokud možno hromadné žaloby nepodávali a svých práv se nedobrali.
Žaloby bude možné podávat jen ve spotřebitelských sporech
Odborný aparát ministerstva spravedlnosti na počátku odvedl dobrou práci. Už v roce 2019 vypracoval vyvážený návrh zákona, dle kterého by institut hromadných žalob byl funkční a zároveň obsahoval záklopky proti jejich zneužití. Návrh byl doložen na domácí poměry velmi dobrou analýzou dopadů (RIA), i v aktuální verzi z ní mnohé zůstalo. Následné politické a lobbistické zásahy ale návrh vykostily.
Zavést hromadné žaloby znamená nastavit řadu detailů. Na jaké druhy sporů se mohou používat? Kdo může být žalobcem? Musejí se poškození o své nároky aktivně přihlásit (tzvané opt-in) nebo jsou k žalobě připojeni automaticky a mohou se odhlásit (opt-out)? Jak vysoká bude odměna žalobce? Platí tuto odměnu žalovaná firma, nebo poškození z přiznané náhrady? Hradí žalobce náklady protistrany v případě neúspěchu? Odpovědi na tyto otázky určují, zda jsou hromadné žaloby nastaveny spíše benevolentně, nebo restriktivně.
V benevolentním režimu je soudní proces uživatelsky snadnější pro poškozené, podání žaloby je potenciálně výnosnější či méně riskantní pro žalobce. Tím roste počet situací, kdy se poškození o své oprávněné nároky skutečně přihlásí. A zároveň může růst riziko, že některé žaloby budou takzvaně šikanózní, tedy podané bez oprávněného nároku. Restriktivní režim funguje přesně opačně. Návrh prosazený ministrem spravedlnosti je extrémně restriktivní.
Veškerá pozornost je upřena na eliminaci rizika, že by se snad někdy mohla podat jediná šikanózní žaloba. Konkrétně: hromadné žaloby bude možné podávat pouze ve spotřebitelských sporech. Při ekologických škodách, pracovněprávních sporech či poškození drobných akcionářů lidé hromadné žaloby nebudou moci využít a budou odkázáni na stávající drahé a neúčinné mechanismy.
Žalobu budou moci podat pouze neziskové organizace zaměřené na pomoc spotřebitelům. Podávání hromadných žalob je ale nákladný a riskantní podnik, někdo do něj musí vložit počáteční peníze. Neziskové organizace v tom mají omezenější možnosti. V jiných zemích může žalobu podat i jeden z poškozených jako vůdce skupiny, a i podmínky financování jsou volnější.
Návrh zákona počítá pouze s režimem opt-in
Klíčové nastavení se týká režimu opt-in nebo opt-out. Zkušenosti z jiných zemí jsou jednoznačné: pokud se poškození sami musejí přihlásit (opt-in), zapojí se jich podstatně méně. Také k jejich zapojení je třeba dělat informační kampaně, což je nákladné. V režimu opt-out, kde se předpokládá souhlas poškozených se žalobou, zase může dojít k podání žalob i o zcela bagatelní částky, kdy poškození o nárok třeba ani nestojí. O tom, který režim je lepší, vedou odborníci kontroverze.
Návrh zákona počítá pouze s režimem opt-in. Budiž. Ale aby dobře fungoval, musí být pro poškozené jednoduché se přihlásit. Zákon by jim měl vyjít vstříc, ale nedělá to. Sice třeba počítá se vznikem rejstříku, který bude hromadné žaloby evidovat. Ale proč rejstřík rovnou nevyužít, aby se přes něj lidé mohli online k žalobě přihlásit?
Odměnu žalobce určuje soud, ale tu zákon zastropoval na pěti procentech vysouzené částky. To je naprostý výsměch, takto nízká odměna zcela odrazuje od podávání žalob. Například v Izraeli jsou přiznávány odměny okolo 26 procent, a ostatně předchozí verze návrhu počítaly se stropem 25 procent.
Když žaloba prohraje, musí žalované firmě uhradit náklady řízení. Ale když vyhraje, žalovaná firma platí jen nárokovanou škodu. Odměna se „ukrojí“ z částky určené pro poškozené spotřebitele. Tím jsou asymetricky zvýhodněny žalované firmy.
Extrémně restriktivní režim znemožní podání žalob
Samo o sobě je každé z těchto nastavení zdůvodnitelné a v nějaké podobě se používá i v jiných zemích. Česká úprava je unikátní v tom, že ve všech aspektech vybírá tu restriktivní možnost. Výsledný koktejl vytváří extrémně restriktivní režim hromadných žalob. Oficiálním záměrem bylo omezit riziko zneužití hromadných žalob, což se podařilo mimořádně důkladně.
Všechny skulinky jsou utěsněny. Opravdu nehrozí, že by byla připuštěna jediná šikanózní žaloba. Ovšem zároveň je zjevné, že mnoho oprávněných žalob podáno nebude, poškození se svých práv nedomohou a nelegální praktiky budou bezskurpulózním firmám nadále procházet.
Autor je ekonom z Právnické fakulty UK a člen NERV
