Investujte jako prezident a přijdete o všechno. Clickbaitovým podvodům musí zabránit nový zákon
Předvolební rok moc nepřeje racionálnímu a klidnému projednávání zákonů, které by se daly jinak považovat spíš za technokratické, pokud se v nich jen trochu dají najít nějaké kontroverze. Poslední obětí dlouhých sněmovních projevů je zákon o digitální ekonomice – možná až moc vznešeně nazvaná norma, která je jenom adaptací českého právního řádu na přímo účinné evropské nařízení o digitálních službách (DSA).
Zákon tak nepřináší žádné nové povinnosti, protože ty vyplývají už z nařízení. Dopadají už rok na „poskytovatele digitálních služeb“, což je v praxi drtivá většina hostingových firem, řada e-shopů, menších online platforem, jako je třeba Bazoš nebo Zboží.cz, případně online tržišť jako Aukro nebo Ticketportal.
Problém pro stát je, že nemůže porušování nařízení vymáhat, protože k tomu příslušný Český telekomunikační úřad (ČTÚ) na to nemá kompetence. Na to je právě potřeba zákon. Ten ale hlavně přináší plno velmi důležitých věcí pro českou akademickou sféru či neziskovky, které by chtěly hlídat takzvané „velmi velké platformy“, jako je Facebook, Youtube nebo Instagram.
Projednávání zákona se zadrhlo hlavně proto, že opoziční poslanci (konkrétně k zákonu s velmi dlouhým projevem vystupoval poslanec ANO Marek Novák) mají obavy o to, zda evropské nařízení příliš nezasahuje do svobody projevu. Což je naprosto legitimní starost. Nicméně vhodným místem k řešení úplně není druhé čtení českého zákona a vhodným časem není rok 2025.
Daleko praktičtější je starat se o evropská nařízení a směrnice ještě předtím, než je Evropský parlament a Rada EU schválí. Parlament k tomu má i příslušný výbor pro evropské záležitosti. DSA projednával před čtyřmi lety už za minulého volebního období a ze zápisu a záznamu je hezky vidět, že to z tehdejších poslanců nikoho moc nezajímalo.
Novák vyzval vládu k tomu, aby se zasadila o revizi nařízení právě z důvodu obavy o to, zda nedochází k přílišné „cenzuře“. To není ojedinělé volání ani na evropské úrovni a dá se předpokládat, že to, zda DSA nějak neomezuje svobodu projevu na sítích, bude i předmětem revize nařízení, kterou má komise zpracovat do 18. února 2027. Zákon o digitální ekonomice by ale neměl být rukojmím těchto obav, protože jich naopak docela dost řeší.
Poslanec ANO Marek Novák například velmi správně uvedl, že algoritmy online platforem nejsou transparentní. „My skutečně musíme tlačit na to, aby právě ty velké technologické společnosti vysvětlovaly, jak fungují jejich systémy, aby ty algoritmy, které používají, byly transparentní, abychom věděli, kdy a proč a co bylo zastaveno,“ uvedl během svého vystoupení ve sněmovně. Je to pravda. Ale DSA právě k vyšší transparentnosti platforem přispívá. Třeba tím, že je nutí vydávat reporty, které jsou doslova nazvané „zprávy o transparentnosti“. Díky tomu víme, kolik lidí třeba moderuje obsah v češtině nebo kolik příspěvků platformy za půl roku odstraní a kolik jich zase po odvolání vrátí zpět.
Výzkum neoznačené politické reklamy
DSA pomáhá i výzkumníkům. Vytváří institut „prověřeného vědeckého pracovníka“, kterému musí platformy zpřístupnit svá data „za účelem provádění výzkumu, který přispívá k odhalení, zjištění a pochopení systémových rizik“. Přeloženo do lidského jazyka, půjde typicky o akademická pracoviště, která budou chtít zkoumat například šíření neoznačené politické reklamy, jako tomu bylo v Rumunsku na TikToku před zrušenými volbami, analyzovat doporučovací algoritmy nebo odhalovat způsob, jak se šíří podvodné reklamy. V podstatě přesně to, co poslanci chtějí.
Jenže k tomu, aby mohla být nějaká vědecká instituce dnes takto akreditována, potřebuje spolupráci ČTÚ, nebo musí komplikovaně žádat o přístup irského regulátora, protože pod něj drtivá většina platforem územně spadá. A ČTÚ bez zákona tuto spolupráci poskytovat nemůže. Přitom zkoumání toho, jak se platformy chovají k českému obsahu za nás německé, francouzské nebo britské univerzity a vědecká pracoviště neudělají.
Důvěryhodní oznamovatelé
Obava z manipulací a podvodů, jako jsou typicky reklamy, že „Prezident Pavel doporučuje nákup těchto dluhopisů“, je také naprosto správná, protože platformy na odstranění reklam kašlou. Podvodníci jsou velmi vynalézaví, například reklamy pouští na velmi omezenou dobu, po kterou ví, že nedojde k jejich automatické kontrole verifikačním systémem, či se aktivně brání proti jejich odhalování ze strany YouTube nebo Facebooku.
To samozřejmě platformy nevyviňuje z odpovědnosti udělat si pořádek. Co by pomohlo, je jejich rychlé nahlašování, čemuž se také věnují různé neziskovky bojující s nelegálním obsahem. DSA má institut takzvaných „důvěryhodných oznamovatelů“, což je příšerně pojmenované označení pro subjekty, jejichž hlášení nelegálního obsahu má mít vyšší prioritu než hlášení běžných smrtelníků. Jenže opět – nařízení předpokládá registraci takových „důvěryhodných oznamovatelů“ u ČTÚ, a ten to nemůže udělat, pokud k tomu nemá zákon. V Evropě jsou tak registrované finské, rakouské nebo rumunské organizace, české nikoli.
Když se podíváme na seznam těchto „důvěryhodných oznamovatelů“, tak jsou tam právě různé spolky a organizace, které se zabývají ochranou autorských práv, bojem proti podvodům, ochranou mladistvých a bojem proti dětskému pornu. Těžko tomu říkat při vší úctě „cenzoři“.
Řešení sporů mezi platformou a uživatelem
Pokud poslancům vadí, že platformy nějaký obsah odstraňují, tak to je ve světle posledních prohlášení zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga o tom, že Meta „až příliš cenzurovala“, také logické. Lidé se přitom mají kam obrátit – nejen na platformy samotné, které musí odvolání proti odstranění obsahu řešit pomocí lidské síly, a nikoli automatu, ale i na organizace zabývající se mimosoudním řešením sporů. K tomu by ale nějakou takovou organizaci musel ČTÚ certifikovat, a to opět bez zákona nemůže.
Teoreticky jsou tyto agentury dostupné i pro české uživatele, v praxi ale fungují hlavně v těch největších evropských jazycích. Přitom o takové řešení sporů mezi platformou a uživatelem je zjevně zájem. Třeba agentura Appeals Centre Europe, která je takto certifikovaným orgánem u irského regulátora, už jich dle vyjádření svého šéfa Thomase Hughese řeší stovky, a to funguje teprve od konce minulého roku.
Tím nechceme říci, že DSA je bez chyb a že obavy poslanců ANO jsou nesmyslné. Bude dost záležet na tom, jak jej bude Evropská komise vymáhat a zda dá platformám relativně volné pole působnosti, jak se vypořádat s různými problémy, nebo se jim bude snažit třeba direktivně předepisovat, jak mají „bojovat s dezinformacemi“, což by byla chyba a hloupost. Sledovat to a případně se hlasitě ozvat a snažit se o změnu je určitě součást práce evropského i českého poslance. Jak jsme ukázali, bojovat proti zákonu, který má hlavně pomáhat uživatelům, není příliš praktické.
