Jak budoucí koalice v Německu vyladí přístup k migraci? Napovídá neúprosná statistika
Vyjednavači z křesťanské unie (CDU), která vyhrála německé volby, a také ze sociální demokracie (SPD), jež skončila na třetím místě, ale měla by spoluvytvářet nový kabinet, se chystají na jednání o programu a obsazení nové vlády. V programu budou dva hlavní zádrhele: tím prvním je řešení problémů s migrací, tím druhým sociální politika. V obou oblastech chce CDU přitvrdit, a v obou oblastech se plány vítězů voleb SPD nelíbí.
Migrace je dnes pro německé voliče číslo jedna, i když většinu samozřejmě také zajímá, jak nová vláda pomůže k překonání dvou let trvající recese. Tvrdá opatření proti přílivu migrantů, navrhovaná CDU, včetně deportací lidí přímo z hranic, kolidují s humanistickou politikou SPD. CDU ale tvrdí, že do země by mohli lidé, které německá ekonomika potřebuje, tedy kvalifikovaná pracovní síla.
Téměř jistý budoucí kancléř a šéf CDU Friedrich Merz navrhuje zřízení speciálního migračního úřadu, který by takový pracovní vstup do Německa zprostředkovával. Bez kvalifikovaných pracovníků, kterých chybí každý rok přes čtvrt milionu a dohromady už přes milion, se Německo neobejde, pokud tedy chce rozjet nové výroby a zvednout ekonomiku na vyšší výkon.
Bez gastarbeiterů to nejde
Závislost na pracovní síle ze zahraničí je v Německu mnohem hlubší, než by možná někdo čekal. Nejnovější čísla Spolkového statistického úřadu o práci lidí s migrační minulostí jsou mimořádně zajímavá. V Německu se za takové lidi považují všichni, kdo po roce 1950 přišli ze zahraničí nebo se narodili rodičům, kteří se takto dostali do země. Dnes je takových lidí v Německu 21 milionů, tedy celá jedna čtvrtina. Čtrnáct milionů lidí zařazují statistici mezi cizince, více než tři miliony lidí požívá mezinárodní ochranu různého druhu.
VIDEO: Kancléř Merz neprosadí zásadní změnu migrační politiky, řekla německá poslankyně Altová pořadu FLOW
Zajímavý je pohled na mapu zaměstnání lidí s migrační minulostí. Ukazuje se totiž, že řada hospodářských oborů by bez lidí s migrační minulostí nemohla vůbec existovat.
Stačí se v Německu podívat téměř kamkoliv s výjimkou státní správy, tedy i do oblasti obrany a sociálního zabezpečení, kde pracuje jen desetina lidí s kořeny v cizině. Podobné je to v pojišťovnictví (13 procent), ve finančnictví (15 procent) nebo ve školství a vzdělávání vůbec, kde pracuje šestina lidí s migrační minulostí.
Kritická závislost
Bez lidí s kořeny v cizině by se zhroutilo například německé stavebnictví. Statistiky uvádějí, že v roce 2023 byli dva ze tří pracovníků na stavbách po celém Německu lidé s nějakým přistěhovaleckým příběhem či se narodili rodičům migrantů. Platí to i pro specializované firmy, které na stavbách instalují sádrokartonové systémy nebo instalují tepelné rozvody, ale i pro další specializované profese.
Například mezi obkladači je takových pracovníků 46 procent. Velmi závislá na těchto lidech je i výroba německých potravin. Statistici zaznamenali, že každý druhý v této branži má nějaký migrační původ. Totéž se ukázalo v dopravě, zejména mezi řidiči autobusů a tramvají (46 procent), pohostinství pohání přistěhovalecká energie ze 45 procent. V hotelích je to o něco méně, statistici tu uvádějí 36 procent lidí s rodinnými kořeny v zahraničí. Opravdu „německých“ prodavaček a prodavačů v supermarketech je jen 55 procent, zbytek jsou lidé původně z ciziny.
Pokud jde o péči o seniory, o níž se často mluví jako o krizové oblasti, kam Němci moc pracovat nechodí, platí zde, že každý třetí pracovník má imigrační minulost. Je tu ale viditelná růstová trajektorie a lidí, kteří se do Německa přistěhovali, v sociální péči přibývá.
Za zmínku stojí, že 40 procent lidí zařazovaných do skupiny lidí s migrační minulostí má dnes v Německu právo volit. To je téměř osm milionů německých voličů. Převažují mezi nimi Turci, kteří přišli do Německa ve velkém v posledních třech desetiletích 20. století. Poháněli tehdy z velké části německý ekonomický zázrak, dělníci (gastarbeiteři) v automobilkách a dalších továrnách přicházeli i z jiných zemí, například ze Španělska a Itálie. Velkou komunitu dnes v Německu tvoří i Chorvaté, ale i milion a čtvrt Ukrajinců, z nichž polovina pobývá na území Německa delší dobu a byla také spojovníkem pro Ukrajince prchající před ruskou útočnou válkou na východě země.
Statistici se také pravidelně každý rok zajímají o to, jak se v domácnostech žijících v Německu mluví. Tři čtvrtiny mluví doma jen německy, 17 procent používá kromě němčiny ještě jiný jazyk. Z průzkumu vyplývá, že i čtvrtina vícejazyčných rodin doma mluví německy. Zbytek, tedy tři čtvrtiny vícejazyčných rodin, používá k domácí komunikaci jiný jazyk než němčinu.
Němčina tedy přílivem migrantů zásadně netrpí, naopak německá ekonomika, dlouhodobě koncipovaná jako globální, by jejich odlivem zásadně utrpěla. Pevně uzavřené hranice a tvrdá lustrace podezřelých cizinců na hranicích, to vypadá jako efektní lék na strach německých voličů. Ani toto bezpečnostní cvičení ale nezapře, že Německo bude přistěhovalce potřebovat i v dalších letech. Tak jako v minulosti na nich závisí budoucí ekonomický boom. Otázkou je, zda jejich „předvýběr“ podle pracovní bonity bude tím, co německé (anti)migrační plány udrží v humanistickém koridoru. Vláda ještě není, napětí v této otázce je mezi CDU a SPD už nyní velmi křehké…
