Ta otázka je až příliš častá na to, aby se dala ignorovat. Jak vůbec začít s investováním? Odpovědí je celá řada a spousta z nich je vyhýbavých. A správně, protože nelze na dálku generalizovat a radit v něčem tak specifickém, jako jsou investice. Proto existují investiční dotazníky, bez nichž nelze vědět, jaký má kdo investiční horizont, vztah k riziku, jaký má rozpočet domácnosti, majetek a podobně. Říkat tak z obrazovek či z papíru, že nejlepší je to či ono, nedává smysl.
Přesto platí několik pravidel, která jsou natolik univerzální, že se dají říct i bez konkrétní znalosti daného člověka. Tato pravidla se dají shrnout do pěti jednoduchých bodů. Nezašívejte peníze do polštáře. Z dálky nikdo neví, kolik procent peněz máte investovat, jisté ale je, že pokud ne všechno, pak nedává smysl držet zbytek v hotovosti. Hotovost má svou roli, ale pokud se o ní baví investoři, často tím myslí něco úplně jiného.
Když velcí investoři či celé firmy utíkají k hotovosti, typicky si nakupují bezpečné státní dluhopisy, jako jsou třeba ty americké. Protože nákup dluhopisů asi není to, co by někdo čekal v návodu pro začátečníky, je možné vzít si skrze prostředníka alespoň část výnosu dluhopisů uložením hotovosti na spořicím či termínovaném účtu.
Ráno je moudřejší večera a víc očí víc vidí. Při volbě toho, kam peníze poslat, člověk snadno narazí na plejádu podvodů. Hrají na city, umějí lákat na zajímavé příběhy a vypadají uvěřitelně. Často je propagují sympaticky vypadající lidé, ale na konci dne byste o všechno přišli. Naučit se rozpoznat podvod sice nemusí být složité, ale ze zkušenosti víme, že podvedení záhy po podvodu sami dobře vědí, že je někdo okradl.
Jinými slovy: Často by stačilo počkat do druhého dne. Když investice láká na to, že zítra už je pozdě, měli bychom být na pozoru. Vyspat se na to. Nebo pokud máme pocit, že není dost času, tak tu příležitost alespoň ukázat někomu z rodiny nebo klidně sousedovi či v bance. Druhý pár očí si snadno všimne, že něco není v pořádku.
Nevěřte na zázraky. Zázrakem by ostatně bylo i to, že máte před sebou takovou příležitost, že zítra už nebude. A že ji k vám někdo doručil sponzorovanou reklamou na sociální síti. Proč by to dělal? Ale to nejsou jediné zázraky. Ekonomickým zázrakem jsou i nesmyslně vysoká zhodnocení, jakékoli „garantované“ investice či jistota, že když to posledně šlo nahoru, teď musí taky. Pokud to vypadá příliš dobře, pravděpodobně to příliš dobré nebude.
Učte se. Postupujte od jednoduššího ke složitějšímu. Investování je jako vaření. Určitě je zábava rovnou zkusit u prvního vaření rovnou hovězí Wellington a určitě existují talenty, které by to zvládly. Ale smysl přece dává začít u jednodušších jídel a pomalu se učit. Zjistit, která kuchyně člověku vyhovuje. Učit se z chyb. Je to proces často celoživotní.
Diverzifikujte, začněte včas a investujte pravidelně. Samozřejmě platí i všechny učebnicové poučky, které už dobře znáte, ale je potřeba je opakovat stále dokola. Nesázet všechno na jednu kartu, tedy diverzifikovat, je asi nejčastější rada. Pokud to ale vůbec jenom jde, pak čím dříve začnete, tím více využijete toho nejsilnějšího faktoru v investování, tedy času. Pravidelnost pak pomáhá získat rytmus, nevypadnout z něj a rozložit si riziko v čase.
Jsou to jednoduché rady, ale opět je to podobné jako třeba u toho zmiňovaného vaření. Kdyby existoval zázračný recept, neznali bychom ho potom už dávno všichni a nepřišel by nám na konci dne vlastně tak známý, až bychom ho označili za jednoduchý?
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha
