Na konci srpna se poslanci začnou opět zabývat konsolidačním balíčkem, který v polovině července prošel prvním čtením komory. Druhé čtení je pak na programu začátkem září. Veřejně proklamovaným cílem balíku opatření je pomoci státu konsolidovat veřejné finance, ne všechny návrhy balíčku, ale takový potenciál reálně mají.
Avizovaná změna trendu spravování veřejných financí je jistě nutná. V principu k takovému cíli nejde dojít jinak než snížením výdajů navázaných na veřejný sektor a efektivním zvýšením příjmů státu.
Je také třeba dodat, že reálná ekonomika tvoří řadu synergií a multiplikačních efektů a predikovat vývoj daňového inkasa pomocí trojčlenky je přístup, který není právě z nejšikovnějších. Zejména je třeba mít na paměti snahu ekonomických aktérů co nejlépe se přizpůsobovat prostředí, v němž ekonomicky fungují. A tuto přirozenou strategii je třeba respektovat při všech plánovaných krocích spjatých s daňovou soustavou.
Výše popsaná skutečnost může být demonstrována na deklarovaném záměru zdanit tzv. zaměstnanecké benefity. Ty jsou aktuálně zaměstnancům poskytovány z čistého zisku zaměstnavatele a bezpochyby mají pozitivní dopad na spokojenost a zdraví milionů pracujících Čechů. Za benefit, možná jeden z nejpopulárnějších, bývá považováno i zaměstnanecké stravování. Tento systém je navržen takovým způsobem, že nepřímo podporuje vyšší útraty v rámci české ekonomiky, podporuje zaměstnanost a rozvoj řady sektorů a konečně také zvyšuje příjmy pro rozpočty státu.
Je možné také říci, že benefity dokonce snižují veřejné výdaje, pokud jim přiznáme pozitivní vliv na zdraví populace, a tedy nižší náklady zdravotního systému. Ambice benefity zdanit bude mít pravděpodobně za následek, že je majorita firem zruší – podle průzkumu Unie zaměstnavatelských svazů by se k takovému kroku odhodlalo až 94 procent zaměstnavatelů. To by v důsledku vedlo k vyššímu čistému zisku firem, který by třeba mohl být vyplacen coby osvobozená dividenda zahraniční matce. Ve výsledku by se tedy daňové inkaso pravděpodobně zvýšilo pouze zanedbatelně, pokud vůbec. Nicméně pozitivní multiplikační efekty na některé sektory ekonomiky, zejména v oblasti služeb, a příznivý dopad na zdraví populace by byly potlačeny.
Jako zásadně problematický bod představeného balíčku však vidím nenápadnou změnu, která zatím není nijak široce diskutována, a to zrušení povinné spoluúčasti zaměstnavatelů a zaměstnanců na zaměstnaneckém stravování. Aktuálně platí, že v případě účelové podpory zaměstnaneckého stravování se obě zmíněné strany podílejí na nákladu zhruba jednou polovinou. Na straně zaměstnavatele je jeho podpora osvobozena od daní a pojistného, zaměstnavatelův podíl je tedy možné vnímat jako veřejný, chcete-li státní příspěvek.
Ten je nyní povinně korigován o nutné „dopákování“ ze strany zaměstnance a jeho čisté mzdy. Systém v sobě má zrnko bazální spravedlnosti a výše zmíněný princip jej činí rozpočtově mírně pozitivním. Aktuální participace obou stran je tak mj. pojistkou proti zneužívání příspěvku pro daňovou optimalizaci, funguje však pouze u účelových podpor zaměstnaneckého stravování.
Navrhované zrušení tohoto pravidla povede k situaci, kdy v systému zaměstnaneckého stravování ubude prostředků, což se projeví poklesem obědvajících pracujících. Necítím se být expertem, který měl pojednat o sociálních a zdravotních dopadech takového trendu. Troufám si však predikovat, že nové nastavení systému povede k tlaku na zaměstnavatele, aby zvyšovali svou podporu zaměstnaneckého stravování na maximálně možný nedaněný limit, což však takřka jistě udělají na úkor růstu zaměstnaneckých mezd.
Tím kvůli zmíněnému daňovému osvobození zaměstnavatelova příspěvku dojde k substituci daněných příjmů nedaněnými a k potenciálnímu propadu ve výnosech daní z příjmů i pojistného. Ten by v krajním případě mohl být až 15 miliard korun ročně. Jde o mezní hodnotu, nicméně jakýkoli dopad výše popsané kauzality bude pro veřejné rozpočty negativní. Konkrétní částka bude definována chováním zaměstnavatelů, kterým tento konkrétní návrh přináší novou administrativu, s níž se budou muset vypořádat na úkor řešení svých jiných agend.
Jsem přesvědčen, že základní národohospodářská logika velí činit opatření, která jsou promyšlená ve všech odstínech a dopadech včetně těch nepřímých, a zejména která mají celkově pozitivní vliv na veřejné rozpočty. Jak vidno výše, v konsolidačním balíčku nejsou všechna navržená opatření taková.
Autor je ekonom a daňový expert
