Schrödingerovu kočku všichni samozřejmě známe, neboť je to myšlenkový experiment rakouského fyzika Erwina Schrödingera. Zvíře uzavřené v krabici je zároveň živé i mrtvé, alespoň z pohledu fyziky. Podle principů kvantové mechaniky totiž objekt, který není pozorován, se nachází ve stavu takzvané superpozice, což je souhrn stavů živá kočka a mrtvá kočka, a teprve když otevřeme krabici, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, neboť kočka samozřejmě nemůže být „zároveň živá i mrtvá“. Stav, kdy kočka buď zemře, nebo zůstane naživu, namísto obou těchto stavů, nazýváme, že vlnová funkce kolabuje.
Český prezident zkolaboval v neděli a zatím to je všechno, co o něm víme. Protože jeho okolí okolo něho vytvořilo neprůhlednou krabici, tak netušíme, k čemu vlastně došlo, byť o pravděpodobnosti různých teorií můžeme usuzovat na základě předchozích událostí. Takže například verze, že při sledování voleb zapíjel pád na dno všech svých spojenců tak důkladně, že se odebral do náruče Morfeovy, nepřijde zas tak nereálná.
Paradox Schrödingerovy kočky lze samozřejmě dále prohlubovat. Schrödinger se jde podívat do laboratoře, zdali je kočka živá, nebo mrtvá. Z hlediska jeho kolegů se teď Schrödinger nachází v superpozici dvou stavů – ví, že je kočka naživu, a ví, že je mrtvá, avšak pro kolegy kočka zůstává nadále mrtvá i živá. Vlnová funkce popisující tento stav kolabuje až ve chvíli, když Schrödinger vyjde z laboratoře a oznámí výsledek experimentu kolegům. Ovšem z hlediska lidí mimo budovu výzkumného ústavu by se měli všichni v budově nacházet v superpozici dvou stavů – vědí, že kočka přežila, a vědí, že je mrtvá, a tedy z vnějšího pohledu je kočka stále zároveň živá i mrtvá.
Můžeme si z toho samozřejmě dělat legraci ještě dále, což popkultura činí, například v 17. dílu první řady amerického sitcomu Teorie velkého třesku Sheldon vysvětluje, že rande se může povést i nemusí, jako tahle kočka. Anebo se můžeme paradox pokusit nějak začlenit do současného vědeckého poznání, o což se nejúspěšněji zatím pokouší fyzik a popularizátor vědy Michio Kaku ve své knize Paralelní světy. V jeho pojetí žádné superpozice neexistují, nýbrž se vesmír v každém okamžiku dělí na paralelní světy, z nichž každý se odlišuje od toho druhého, takže v jednom z nich je kočka živá, ve druhém mrtvá a pochopitelně existují i světy, ve kterých poslední parlamentní volby vyhrál Andrej Babiš a vesele teď s Milošem Zemanem oslavují, zatímco v tom dalším, ve kterém se nacházíme my, leží prezident v nemocnici a my nevíme, co s ním je.
Každopádně je z tohoto paradoxu myslím dostatečně jasné, jak je důležité být co nejblíže zdroji informací. Systém krabic, které jsou vzájemně do sebe vnořeny a informace mají jen ti vyvolení, je opakem toho, čemu říkáme transparentnost v politice. A prezident je v současném okamžiku natolik důležitou politickou postavou během vzniku nové vlády, že nám v těch vzdálenějších krabicích opravdu nestačí tiskové prohlášení Zemanovy manželky, že její muž je nemocný, potřebuje čas a máme na něj všichni myslet v dobrém.
