Když je člověk mladý, spousta věcí má tendenci ho omezovat. Fotr, škola, za mého mládí i povinná vojenská služba v Československé lidové armádě… Všude okolo se zkrátka vyskytují lidé, kteří mu chtějí vnucovat nějaká pravidla. Proto tolik mladých lidí tíhne k levici. Protože levice se zastává těch slabších – žen, diskriminovaných, Palestiny, vykořisťovaných dělníků, imigrantů z chudých částí světa. Boj takzvané levice s takzvanou pravicí se dá zkrátka v mnoha případech převést na boj těch slabších a chudších proti silnějším a bohatším.
Pak člověk žije dál a má třeba děti a třeba i nějakou středně velkou firmu s padesáti zaměstnanci a najednou se zcela nepozorovaně přesune mezi ty, kteří musejí pravidla určovat, musejí vyžadovat nějaký pořádek. Ještě úplně nedávno byl člověk pankáč a najednou na něj nějaká Apolenka ukazuje a volá: Boomer! Boomer! Kožená bunda s nápisem NO FUTURE mu ještě visí někde na půdě ve skříni, jenže nějakého NO FUTURE se vaše dcerka nenají a firmy taky nerostou automaticky a bez boje.
Je to vlastně legrační – člověk si myslí, že je pořád stejný, ale najednou se ocitne na opačné straně, protože vyrůstají další a další generace těch, kdo chtějí větší podíl na vládě věcí tohoto světa a ve vás vidí ten svět starý, kdežto oni jsou ten nový. A stane se to úplně nepozorovaně, stejně jako se ve znaku Tao ta bílá nepozorovaně promění v černou a černá v bílou a ani v tom znaku to neznamená, že jedna strana je zlo a druhá dobro, je to zkrátka proměna, která se děla a děje a bude se dít do konce tohoto světa.
Spousta z nás, kteří jsme zažili devadesátá léta s téměř nezasahujícím státem, jenom pak zírala, jak Jiří Paroubek vyhrál volby se sloganem „Zrušíme třicetikorunový poplatek u doktora“. A také jak se sociální sítě plní nejrůznějšími posty typu „za socialismu stálo pivo 2,50,– a bylo dobře“. Najednou ta touha čelit všemu čelem bez pojišťovny a za to mít svobodu začala mizet. Proč se tak stalo?
Naše země se teprve noří z těch třísek, které z ní nadělali komunisti. Bude to trvat ještě tři generace, než se to srovná na normální vývoj. Mezitím se kolem nás proměňuje svět a co bylo včera standardní chování, dneska je málem na kriminál. Sociální sítě přinesly ohromnou možnost svobody projevu, ale zároveň vás za váš projev může i kdokoli postavit na veřejný pranýř. Černá a bílá se otáčejí neustále. Jedni musejí útočit, druzí se musejí bránit a z toho pak vzniká to, čemu říkáme historie.
