Robert Malecký: Hlasování o nedůvěře jako win-win

Andrej Babiš a Alena Schillerová v Poslanecké sněmovně.

Andrej Babiš a Alena Schillerová v Poslanecké sněmovně. Zdroj: Profimedia

Vojtěch Filip
2
Fotogalerie

Každá analogie kulhá, někdy na obě, někdy jen na jednu nohu. Jiné jsou zase tak zjevné a lákavé, že není snadné jim nepodlehnout. Dvacátého prvního června tomu bude přesně třicet let, kdy přes východní hranici tehdejšího Československa přejel poslední transport s vojenskou technikou a s ním i poslední sovětský voják. Československo tehdy dostalo šanci vydat se svou vlastní cestou a my po 30 letech můžeme v samostatné České republice sebeironicky sledovat, kam jsme došli.

Teď o víkendu se domů do Ruska vydalo 54 zaměstnanců ruské ambasády v Praze, vyhoštěných kvůli kauze Vrbětice. Dalších dvacet bude následovat v pondělí, a Česko tak znovu dostane šanci soustředit se na vlastní, domácí problémy. Je to takový odsun v malém, zaměstnanci ambasády jsou koneckonců cosi jako pěšáci v probíhající hybridní válce.

Obraz následující: Historická zkušenost nám velí zbystřit vždy, když se (nejen) zdejší komunisté perou o moc. Doba, ve které žijeme, je poměrně civilizovaná, a tak vnitřní půtky uvnitř komunistické strany už neprovázejí masakry, často s oběťmi mimo jejich základnu. Přesto je třeba mít se na pozoru vždy, když komunisté hlásají, že se místo na sebe budou soustředit na druhé.

„Je důležitější se soustředit na práci navenek a vnitřní záležitosti strany můžeme řešit až po volbách. To je podle soudu ten nejzákladnější vzkaz, který většina ústředního výboru dala těm, kteří si mysleli, že je potřeba řešit vnitřní poměry strany,“ říká šéf komunistů Vojtěch Filip k víkendovému rozhodnutí ústředního výboru svolat stranický sjezd až po volbách.

Souvislost s odchodem zaměstnanců ruské ambasády je právě v tom, co čeká naši domácí politickou scénu po něm. Ano, jde o hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše, v němž hraje časovou souvislost čekání na vyhoštění diplomatů a tu věcnou postoj komunistické strany, Babišova tichého partnera.

Komunisté si nechali otevřená zadní dvířka, jejich ústřední výbor konstatoval, že vláda nyní jeho důvěru nemá, nicméně by o takto zásadní věci měla rozhodnout členská základna a anketa mezi okresními výbory. Přeloženo do srozumitelné řeči – komunisté znají svou cenu a neváhají o ní smlouvat. Výsledek se snad dozvíme v polovině týdne, do kdy by měl Vojtěch Filip stranický postoj oznámit. Právě v tu chvíli bude jasné, zda má hlasování o nedůvěře, vyvolané opozičními koalicemi, šanci.

CNN Prima News před pár dny uvedla, že se zrodil plán komunistů odejít při hlasování ze sálu, a fakticky tak umožnit Babišově kabinetu přežít. Je to varianta, která paradoxně pomůže všem, a jako taková je i vysoce pravděpodobná. Zabrání faktickému předání moci do rukou nevyzpytatelnému prezidentovi. O Babišovi nemluvě. Opozice si odehraje svoje, tvář neztratí. Komunistům jejich anketa umožní hrát „státotvornou“ roli ani tak, ani tak. Babiše vysloveně nepodpoří, ale nebudou hlasovat s opozicí. Je to win-win na všech frontách.

Ze samotného hlasování, přesněji řečeno z rozpravy k němu, se stane to, o co jde především a všem zúčastněným. Volební kampaň v přímém přenosu zpravodajských televizí, pro opozici příležitost shrnout hříchy Babišovy vlády, pro Babiše naopak šance se pochválit. A pak je tu volný radikál Lubomír Volný, který závěr volebního období pojal jako freak show ve volném stylu. Máme se na co těšit, ale všichni budou nakonec spokojeni.